Opening Performance Orchestra: Re-Broken Music
Vlastní náklad (www.o-p-o.cz)
„V roce 1963-4 jsem zpomaleně nebo zrychleně přehrával gramofonové desky, tím měnil kvalitu skladby a tvořil vlastně skladbu jinou,“ píše Milan Knížák v textu Broken Music z roku 1965. Opening Performance Orchestra na něj v bookletu svého nejnovějšího CD-R navazují: „V roce 2009-10 jsme převedli původní záznam z gramofonových desek do digitální podoby, přičemž nás nezajímaly snahy o maximální věrnost a čistotu digitálního světa,“ Knížák (vtrhne v půli souvětí): „V roce 1965 jsem začal desky destruovat: škrábat, probodávat, lámat. Jejich přehráváním (které ničilo gramofonové jehly i gramofony samotné) vznikla zcela nová hudba – nečekaná, drásající, útočná i humorná.“ OPO: „která ve své podstatě vede ke ztrátě jemných struktur přirozeného zvuku, nýbrž odvrácená strana těchto postupů – svět chyb a zkreslení, který zůstává skryt za posluchačsky vstřícným digitálně upraveným zvukem.“ Takto slovní ping pong pokračuje až do motta Opening Performance Orchestra: „Žádné melodie, žádné rytmy, žádné harmonie – to je fraction music.“
Sedmičlenný OPO je navenek anonymní kolektiv, který ve své tvorbě mísí východiska noise a přísného, až vědeckého konceptualismu. Svůj styl označuje souslovím fraction music a své zvukové bloky staví z fractions – zlomků zvuků výchozího materiálu. Ten si pánové často nahrávají sami, někdy ale sáhnou po již existujících zdrojích – jako parafráze slavné šachové partie Cage – Duchamp (počet minut je roven počtu polí na šachovnici a počtu symbolů Knihy proměn – I-ťingu) – nebo strategiích: Re-Broken Music je jejich „coververzí“ Knížákova alba a koncepce Broken Music. Skladba byla naživo provedena 20. září 2009 v pražském Chapeau Rouge, přítomné CD-R je záznamem této akce. Rok 2009 najdeme i na zadní straně bookletu alba, ve skutečnosti je ale OPO do oběhu vypustil teprve před pár týdny.
Je rozděleno do tří prolínajících se tracků. Čtvrthodinový Broken Part je záznamem úvodu kusu, v němž zní gramofon a preparované desky: útržky skladeb a povrchových ruchů postupně dávají vzniknout působivé, vzdušné koláži, která vrcholí sonickým chorálem, v němž zní šestapadesát smyček v délce od deseti do třiceti vteřin. V půlhodinovém Re-Broken Partu se ke slovu dostane digitální frakcionalizace a útržky nahrávek preparovaných desek (zde již včetně citací Knížákových nahrávek) jsou rozlámány tak, že rozeznatelnost jednotlivých výchozích zvuků je téměř nerozpoznatelná a spíše tušená. Dominuje ostrý digitální hluk, za nímž už jen tušíme obrysy původního materiálu a jejich občasnou rytmizaci. Téměř desetiminutový závěr Fraction Part je ještě ostřejší a abstraktnější, Knížákovy a vůbec broken postupy se v něm definitivně ztrácejí a prim hraje OPO, jehož noise se již skládá z tak drobných zlomků zvuku, že je téměř hladký a lesklý. Konec je náhlý a skladba dlouze doznívá v uších posluchače.
Tak nějak mi průběh tohoto alba připomíná první část Švankmajerova filmu Možnosti dialogu: hlavy se vzájemně pohlcují a vyvrhují, aby byly neustálým drcením mezi čelistmi hladší a hladší, až nakonec z arcimboldovské asambláže vzejde dokonalá socha z hladké, měkké hlíny.
Zmocňuje-li se vás pocit, že většina alternativní hudby v Čechách je odvozena od zahraničních zdrojů, spravte si náladu poslechem Opening Performance Orchestra, souboru, jemuž hluboká znalost dění na světových avantgardních hudebních scénách nebrání v tom být zcela originální a v dobrém slova smyslu nesmlouvavý.
