V Německu se rozjíždí intenzivní debata o státní podpoře kultury. Zatímco tamní ministr Bernd Neumann přesvědčil na konci minulého roku Angelu Merkelovou, aby resortu kultury přihodila padesát milionů eur, z jiných stran zaznívají hlasy, že je třeba radikálně utáhnout kohoutky. V časopise Der Spiegel vyšel článek čtyř autorů nazvaný Die Hälfte, tedy Polovina. Právě na tolik by měla podle nich být zmenšena státní podpora kultury. Článek je v podstatě reklamou na knihu, která vyjde příští týden a která nese název srozumitelný i bez překladu: Der Kulturinfarkt. Zatím je internetu k nahlédnutí její předmluva. V té se autoři představují coby milovníci umění, kteří jsou ovšem přesvědčeni, že státní peníze nevedou k „inovaci, ale k byrokraticky podložené konformitě.“ Zdá se, že publikace bude pálit z ostře liberálních pozic, podle nichž má o podpoře rozhodnout volný trh, a pokud při tom zanikne pár divadel, škol či knihoven, je to nutná daň za větší svobodu.
Jak poznamenává kritik a blogger Norman Lebrecht, čtyři autoři – Dieter Haselbach, Armin Klein, Pius Knüsel a Stephan Opitz – sice míří s ostrým nožem na finanční prostředky proudící od státu do kultury, zároveň jsou ale všichni zaměstnáni ve státních institucích. Což nemusí být diskvalifikace, ale je dobré to vědět. Článek stihl vyvolat silné reakce a lze předpokládat, že poté, co se Kulturní infarkt dostane na knihkupecké pulty, diskuze ještě zintenzívní.
Kéž by se přenesla i za naše hranice. České kultuře permanentně chybí ministr formátu Bernda Neumanna, jenž by za svěřenou oblast skutečně bojoval, možná by ale také neškodilo mít tu někoho, jako jsou autoři zmíněné knihy. Někoho, kdo by omezování podpory odůvodnil otevřeně. Ti, kdo si v České republice myslí, že podpora kultury je rozumná věc, se své argumenty již naučili formulovat, opačná strana postupuje spíše stylem „My bychom tu kulturu rádi podporovali, ale to víte, máme málo.“ A zase se o trochu zkrátí rozpočet. A ministryně do médií pouští zoufalé věty o tom, že Michal David je přeci také umění pro toho, kdo ho má rád.
Zda se u nás o těchto otázkách dá vést rozumná řeč, se možná ukáže 30. března na Nové scéně Národního divadla, kde proběhne Fórum o české identitě v umění. Nad vztahem národa, státu a umění si budou lámat hlavy umělci i zástupci tuzemských kulturních institucí.
P.S.
Systém, jímž Google přiřazuje k článkům inzeráty, má cit pro spojení umění s byznysem. U rozhovoru s jedním z autorů knihy jsou pěkně vedle sebe reklamy na premiéru nového díla Wolfganga Rihma a na zařízení nejvýhodnějšího ulití daní na Kypr. Viz foto.
