Čínská filharmonie je považována ze absolutní špičku mezi asijskými orchestry. Pro své první české vystoupení 1. února 2012 v Rudolfinu si vybrala nejen předehru k Wagnerově opeře Tannhäuser nebo Čtyři roční doby Ástora Piazzolly, ale hlavně očekávanou ukázku z čínské opery Opilá konkubína. V úpravě pro velký symfonický orchestr byl fragment původně lidové opery prezentován jako koncertní melodram, ovšem ve standardech muzikálové produkce broadwayského stylu a s využitím hudby stylově odpovídají střednímu proudu angloamerické pop music. Spojení východní tradice a představy o tom jak ukázat svou hudebně dramatickou kulturu, nechalo vzniknout velmi specifickému kýči.
Původní hudba zmíněné opery je určená pro nepočetný soubor dechových, smyčcových a bicích nástrojů. Nyní ji ale nahradila hudba vytvořená k interpretaci velkým symfonickým orchestrem. Skladba byla tedy upravená pro západní hudební systém, který je od toho čínského dosti odlišný. Již tato samotná úprava výrazně pozměnila povahu originálu. Konečnou podobu však dotvořily až použité výrazové typy aranžmá překypující všemi myslitelnými druhy citovosti s převahou lyrických i jásavých poloh odkazujících k praxi zmíněné angloamerické pop music. Tímto způsobem vybavená hudba pak doprovázela čínskou zpěvačku Yi Wang stojící před orchestrem v bohatě zdobeném tradičním kostýmu. Jediná protagonistka opery přednesla originální text zpěvem i precizními pohyby těla a jemnou gestikou. Výsledek byl však obskurním spojením čínské tradice a bezezbytku využitých hudebních postupů broadwayského muzikálového stylu. Proč se ale špičkový čínský orchestr rozhodl prezentovat svou kulturu právě tímto způsobem, zůstává otázkou. Pokud zde hraje roli utkvělá představa o tom, že právě taková popularizace bude mít úspěch, pak by se mohl místní posluchač cítit být podceňován. Pokud je však tento akt aktem prezentace toho, čemu se prozápadně orientovaná část čínské populace chce podobat, pak se nutně vkrádá tendenční a dnes již klišovitý obraz příslušníka libovolného asijského etnika, který sedí u stolu v restauraci McDonald’s, do tváře mu padá nagelovaný účes odpovídající poslední metrosexuální módě, a on lámanou angličtinou volá: „Ať žije svoboda!“
Čínská filharmonie je vynikající a respektovaný orchestr. V programu bylo uvedeno, že se představí pod vedením dirigenta Lung Jü, kterého deník New York Times označil za “čínského Karajana”. Odchylky od dogmat interpretace klasicko romantického repertoáru mu kritika sice vytýká, ale stejně tak mu je přiznává jako přínos, obohacení a nezaměnitelné specifikum.
