Pharmakustik: Putrefactive Dehiscence

  

Německý elektronický experimentátor Siegmar Fricke vždy piluje každý jednotlivý zvuk s až chirurgickou přesností. I jeho aktuální album Putrefactive Dehiscence je tak opravdu vybroušené.

Ve Frickeho dosavadní tvůrčí aktivitě lze vypozorovat čtyři hlavní etapy. V letech 1981–1985 experimentálně pátral a soustředil se především na práci zvuky z krátkovlnných rádií. Svou druhou fázi označuje sám autor s úsměvem jako “disko období”. V něm tvořil nekonvenční popové koláže založené na samplování na čtyřstopém kazeťáku Tascam Porta 05. Ve třetí periodě v letech 1994–2001 se začal více soustředit na programování MIDI a vznikaly mu abstraktně lineární sekvence. S přechodem na digitální tvorbu opustil Fricke i oblíbené kazety a počínaje užíváním minidisku přešel na digitální nahrávání. Jeho současné tvůrčí období (od roku 2001) se překrývá také s užíváním uměleckého jména Pharmakustik, pod nímž se zaměřil na auto-generativní zvukovou tvorbu. Do roku 2009 publikoval na různých netlabelech, pak již přišly nabídky na vydání CD či vinylů, například od vydavatelství Rotorelief. Zároveň je nutno zmínit jeho již sedmnáct let trvající paralelní spolupráci s Mauriziem Bianchim. Další informace o jeho tvorbě lze slyšet též v nedávném rozhovoru na Rádiu 1.

Frickeho aktuální album Putrefactive Dehiscence je rozděleno do dvou delších skladeb. Hudba je zde v perfektním spojení také s vizuální podobou. Autor uplatnil stejné metody při komponování i při ruční tvorbě velkoformátových koláží. Pro nahrání desky zvolil tento nástrojový arzenál: velmi oblíbený fm syntezátor Alesis Micron, analogovou Yamahu CS5 z roku 1978, staré východoněmecké varhany Vermona, původní analogový multiefekt Ibanez a páskové echo Dynacord z roku 1969. Následovala pak samozřejmě též počítačová postprodukce. Vzniknuvší hudbu si tak představme jako komplexní hudební organismus, ve kterém je implantováno velké množství syntezátorových zvuků a filtrované elektroakustické záznamy. Vzniká tak vyvážený progresivní a pomalu se vyvíjející drón, v němž se klidné party rozvíjejí až do dramatických momentů. Na straně A posluchače zajisté zaujme výrazná basová pulsace v úvodní části a vyvíjející se smyčky, které pak přejdou do organického filtrovaného bublání. Zvukové průběhy mohou v mnoha momentech připomínat třeba hlasy, tekoucí vodu nebo zvuky hmyzu. Strana B je v první polovině pocitově mnohem rychlejší a ve své druhé části se vrací zpět k pomalu tekoucímu drónu.

Tento materiál začal Siegmar vytvářet nejprve pomocí testovacího nahrávání fm syntezátoru a jím se pak nechal spontánně vést. Jak sám s oblibou říká, inspirace a náhoda jsou jsou pro jeho hudbu velmi důležité. Následovalo mixovaní záznamů, které mu prý většinou trvá déle než samotné komponování. Vždy piluje zvuk až s chirurgickou přesností až do momentu, kdy pocítí, že je hotovo. Pak už výsledek nijak neupravuje, aby nedošlo k přeprodukování. Celkový dojem, i když se vlastně jedná o experimentální dronové album, je velmi pestrý a barvitý.

Putrefactive Dehiscence vyšlo digitálně a jako limitovaná kazetová edice (každý obal – jiný artwork). Kazeta je posprejovaná technickou barvou na topení tvořící na povrchu kazety mléčně bílý povlak s jemnými bublinkami. Sigmar Fricke rád používá tuto barvu i na své „chirurgické koláže“, když chce například zakrýt obličej.

Pharmakustik: Putrefactive Dehiscence
https://pharmakustik.bandcamp.com