- Inzerce -

Písně proudícího vzduchu

Prvního dubna 1980 se na pódiu jedné berlínské diskotéky zjevilo podivné seskupení. Dvě ženy a dva muži se víceméně náhodou sešli ke společnému improvizovanému hraní a víceméně náhodou někoho napadl také název: Einstürzende Neubauten. Navzdory datu se nejednalo o aprílový žert a po dvaceti čtyřech letech a  dvanácti deskách je skupina (dnes již pouze pánská) stále činná. Mezi těmi, kdo z punkové a industriální vlny vzešli, je jistě nejúspěšnější z  hlediska odezvy posluchačů. Po dvou desetiletích se jí také podařilo vybudovat si a stále rozvíjet svůj nezaměnitelný zvuk.

Od punkové agresivity a programového neumětelství se tato hudba proměňovala k větší pestrosti a propracovanosti. K železným objektům přibyly tradiční smyčcové nástroje, vedle hluku se objevují i tiché a  pomalé písně. Obě tyto polohy se potkávají na nové desce, nazvané Perpetuum mobile.

V roce 2002 se skupina rozhodla pokusit se o existenci nezávislé na vydavatelské společnosti a doslova se svěřit do rukou svých fanoušků. “Podporovatelé”, kteří zaplatili jednorázový poplatek, se dočkali různých privilegií, především prostřednictvím internetových stránek, mezi něž patří také album, které nikdy nevyjde pro zbytek veřejnosti. Že po finanční stránce nebyl nakonec experiment tak úspěšný připouští i  sami protagonisté. Nové album “pro běžné posluchače” tedy vychází opět pod křídly Mute records.

Jedním ze tří “otců zakladatelů” je Alexander Hacke, vystupující občas pod jménem Alexander von Borsig, původně kytarista, v posledních letech pak basista skupiny. Vedle intelektuála Blixy Bargelda a konstruktéra nových nástrojů N. U. Unruha představuje rockerský (což je ovšem nutno brát s rezervou) prvek. Kromě domovského kolektivu byl či  je členem skupin Die Haut a Crime and City Solution (s dalšími hudebníky z okruhu Nicka Cavea). Kromě různého hostování také působil jako producent. Vedle např. skupiny Miranda Sex Garden je podepsán na albech své (nyní již bývalé) manželky, herečky a zpěvačky Meret Becker. Ta mimochodem nazpívala s Blixou Bargeldem duet Stella Maris na albu Ende Neu. Hacke je i autorem hudby k několika filmům a k jednomu dílu v Německu velice populárního seriálu Tatort, u nás vysílaného pod názvem Místo činu.

Jsou Einstürzende Neubauten stále ještě berlínskou skupinou? Jak vás ovlivňují proměny města v posledních letech?

Už hodně let v Berlíně nebydlím ani já ani ostatní členové kapely. Jezdíme sem již jen kvůli práci. Proti době, kdy jsme zde začínali se tu změnilo mnoho věcí a ne vždy k lepšímu. Trávíme hodně času cestování po  různých místech a možná nás tak spíš ovlivňuje cestování. V počátcích jsme ale byli Berlínem, tedy Západním Berlínem ovlivněni podstatně. To místo mělo v osmdesátých letech velice specifickou atmosféru a  přitahovalo určité typy lidí. Ti, kdo žili v Západním Berlíně, byli osvobození od vojenské služby, což bylo pro spoustu mladých mužů důvodem k přesídlení do tohoto ostrova uprostřed socialistické NDR.

Znamená pro vás něco dnes pojem industriální hudba?

Před dvaceti lety jsme k němu asi měli blíže než dnes, ale ani tehdy jsme neměli pocit, že patříme k nějaké industriální scéně. To byli třeba Throbbing Gristle, my jsme snad měli blízko k punku. V průběhu let jsme začali být spojováni s industriální scénou, ale to je spíše věc novinářů. Teď se jako industriální označuje spousta naprosto odlišné hudby.

V posledních letech jste vydali několik starších desek v reedici. Jak se na ně s odstupem díváte?

Práce na reedicích byla zajímavá, protože jsme desky digitálně remasterovali. Se současnou technologií bylo možné provádět s nimi úžasné věci. Desky dostaly novou dynamiku, zlepšili jsme také zpracování sterea. Ty nahrávky jsou prostě dokumentem o našem vývoji. Dnes jsme již někde jinde, ale zdá se nám, že naše staré věci ještě mají co říci. Koneckonců, i na koncertech hrajeme starší skladby.

Za dobu existence skupiny jste vyzkoušeli mnoho zdrojů zvuku ze všech možných materiálů. Je pro vás dnes snadné najít nové zvuky nebo se nástrojová výbava ustálila?

Stále zkoušíme a nacházíme nové možnosti. Největší podíl na nových nástrojích má N. U. Unruh. Na této desce jsme třeba poprvé použili různé kompresory na vzduch. V kombinaci s plastovými trubkami z nich vznikly jakési varhany. Do některých písní jsme potřebovali dlouhé plochy a  abychom nemuseli používat jen smyčce, zkusili jsme toto. Zvuk proudícího vzduchu je, myslím, důležitý pro atmosféru desky. Je pravda, že některé nástroje jsme si oblíbili a využíváme je častěji. Ale nemusí jít jen o  všelijaké podivné přístroje. V jednom případě jsme si tentokrát (Eine leichtes leises Säuseln) zkusili elektrické piano. To pochopitelně není žádný nový objev, ale mezi našimi nástroji to novinka je. Myslím si, že nám zbývá ještě mnoho zvuků k objevování.

Jak se stavíte k používání sampleru? Mám pocit, že ten u vás příliš místo nemá.

Samozřejmě používáme také sampler. Možná trochu jiným způsobem, než jaký je obvykle se samplery spojován. Dnes není neobvyklé, že celá skladba stojí na samplech, často převzatých z jiné hudby. To nás nebaví. Je zajímavější brát si zvuky z ruchu okolního světa, než z cizích skladeb. Ve skladbě Beauty (na desce Silence Is Sexy) jsme třeba nasamplovali zvuk ventilace z metra. Ale tímto způsobem jsme pracovali již dříve, jen místo sampleru jsme používali magnetofonový pásek.

Jak probíhalo nahrávání desky Perpetuum Mobile?

Byla to nová zkušenost, protože z velké části byla tato deska nahrávána “pod dozorem” našich fanoušků. Sledovali nás prostřednictvím webových kamer a vyjadřovali se k tomu, co jsme nahrávali. Jejich názory nám u  některých skladeb hodně pomohly. Důležitý byl také samotný fakt, že nahrávání probíhalo před zraky tolika lidí. Něco takového rozhodně ovlivnilo naši vzájemnou komunikaci ve studiu. Myslím si, že jsme díky tomu pracovali mnohem efektivněji.

Obecně musím říci, že vznik komunity fanoušků kolem naší internetové stránky představoval důležitý zlom. Do té doby jsme s posluchači příliš nekomunikovali, přinejlepším jsme se s nimi po koncertě opili. Prostřednictvím fóra na našich stránkách jsem s mnoha z nich strávil spoustu času diskuzemi na různá témata.

Funguje ve skupině při nahrávání demokracie? Jak se rozhodujete, co použít, pokud nastane spor?

Při nahrávání musí být všechna rozhodnutí jednohlasná. Pokud se na něčem nemůžeme shodnout, odložíme to. Buď najdeme později nějaké řešení nebo skladba zapadne.

Co pro vás znamená píseň jako forma?

Je to především časová jednotka. Píseň jako něco, co se hraje v rádiu pro nás není důležitá. Nebo snad jen jako něco, co můžeme narušit.

Kromě hraní v Einstürzende Neubauten působíte také jako producent. Ovlivňují se tyto dvě sféry navzájem?

Obě jsou součástí mé práce a tak se nemohou neovlivňovat. Pokud ovšem produkuji cizí nahrávku nebo na ní hostuji, nesnažím se, aby výsledek zněl “jako od Einstürzende Neubauten”, spíš naopak. V mé sólové tvorbě a  hraní s Neubauten se zkušenosti odjinud nějak určitě odráží, ale myslím si, že nelze konkrétně určit, v čem to je.

Pracujete rád sám?

Vlastně mi to docela vyhovuje. Když pracuji sám, můžu realizovat nápady, které se nehodily při práci s Neubauten. Také mě baví spolupracovat s  jinými hudebníky a střídat stylové polohy. V poslední době jsem potkal spoustu skvělých muzikantů. Pracuji s laptopem: sám nebo s někým nahraji kus hudby a potom s ním, třeba v letadle, můžu dál pracovat.

Odcházím (Ich gehe jetzt)

Červená zelená žlutá černá
Rzivá mrtvorudá
Havraní čerň je barev plná
Zbrusu nová však už ne
Zapomněl jsem svůj slovníček
Kde je klíč?
Kde je můj klobouk?

Odcházím

Betonová próza či věčný mráz
Průběh jasu nebo ne
Deja vu již patří historii
Smíšený stav jako kdysi
Krvácím
Cokoliv je pořád

Odcházím

Po mně přijde potopa
Po mně přijdou tornáda
Po mně tsunami a velký úklid
Po mně tvrdost, zimy, sucho, žár
Přijde chvíle,
Kdy se Země konečně do věci vloží
A vyskočí ze skořápky

Odcházím…