Britská producentka Meemo Comma se na novince Sleepmoss noří do rašeliny a z lesů jižní Anglie a přináší zprávu o cyklické nátuře změny, zvukových archetypech a vztahu lidí k jejich bezprostřednímu okolí.
„Často mi na Bandcampu chodí zprávy jako ‚Holky jako ty by nikdy neměly dělat hudbu,‘ na elektronické scéně je tenhle typ machismu až překvapivě častý. Všichni asi známe memy, na kterých je fotka těhotné ženy s popiskem – tohle největší zabiják tvojí sbírky synťáků. A tuhle kulturu se snažím aspoň trochu měnit, ať už jako producentka, nebo jako promotérka. Ale jde to těžko,“ říkala v roce 2017 pro server The Quietus Lara-Rix Martin aka Meemo Comma. Jako šéfka labelu Objects Limited se snaží dávat prostor ženám a nebinárním autorům a autorkám (vydávají u ní mimo jiné Ziúr, Jana Rush, nebo Ewa Bowan). Jako skladatelka a producentka vystřídala již řadu poloh a prošla významným autorským vývojem od nostalgicky laděné elektroniky manželského dua s Mikem Paradinasem Heterotic, přes experimenty pod pseudonymem Lux E Tenebris po soudobou elektronikou ovlivněnou tvorbu na hraně ambientu a field recordings kterou vydává jako Meemo Comma.
Tvorbu Lary-Rix Martin vždy definovala konceptuální práce a velké ideje, které jí slouží jako odrazový můstek k tvorbě. V duu s Mikem Paradinasem často nenápadně aludovali osmdesátkové hitovky a spolu s tím tematizovali naše sdílené kulturní podvědomí, jako Lux E Tenebris zase zkoumala vztah mezi konotacemi zednářského hesla o procitnutí z temnoty a zážitky prvorodičky, jež se potácí ve stavech změněného vnímání pod vlivem psychofarmak, které jí lékaři předepisují jak na běžícím pásu. Jako Meemo Comma se pak Lara-Rix Martin vydala ještě hlouběji do sebe a začala ohledávat hranice vlastní osobnosti, a co jí vlastně definuje. V roce 2017 vydaný debut Ghost on the Stairs posluchači přibližoval, jak svět vnímá jedinec trpící King-Kopetzky syndromem, zároveň se dotýkal mnoha dalších témat jako například života v online světě, nebo potácení se mezi hmatatelným světem a lynchovskou vizí, ve které se smazává hranice mezi naší realitou a jinými dimenzemi.
Její tvorba i přes zálibu ve velkých konceptech nikdy netrpěla přílišným intelektuálstvím, všechny autorské projekty Lary-Rix Martin totiž především spojuje takřka intuitivní přístup ke kompozici, ve kterém se s lehkostí propojují vokální samply odkazující na chicagskou jukeovou scénu s oldschoolovými field recordings a futuristicky stavěnými drony. Koncepty a nosné myšlenky jsou pak vždy jen dílem skládačky a každá z desek lehce obstojí sama o sobě bez dalšího vysvětlování. To platí i o novince Sleepmoss, na které se Meemo Comma vydává do lesů jižní Anglie, aby zde pozorovala změnu ročních období. Zpráva, kterou nám odtamtud přináší je rozjímáním o tom, co znamená změna, které všichni periodicky čelíme, jak naše okolí ovlivňuje naše rozpoložení a později i povahu a jestli je v době všeobecných globálních změn ještě vůbec možné jen tak pozorovat střídání ročních období.
Zvukově Meemo Comma na Sleepmoss čerpá hlavě z dnes už trochu ohraného střetu mezi zvuky vznikajícími fyzickým chvěním reálných objektů a sonickým světem elektronické a digitální produkce. Její přístup je ale natolik poučený předchozími průkopníky elektroakustické hudby, ambientu a jeho žánrových následovníků, že se Meemo Comma velmi obratně vyhýbá většině ohraných klišé. Ve středu desky stojí líbezné terénní nahrávky lesa, na které Lara-Rix Martin nabaluje zvuky, které se zvukem pozdně letního a později podzimního lesa vedou zpočátku uctivý dialog, aby se posléze oba zvukové světy čím dál tím silněji propojily, navzájem si vyměnily strukturu své genetické informace a zase se odloučily. Změna charakteru jednotlivých zvuků je zřejmou metaforou toho, jak se mění naše vnímání a po delší době možná i naše povaha, když se ocitneme sami uprostřed liduprostého lesa. Nekonečný dialog mezi zvuky, které Lara-Rix Martin nahrála při svých toulkách a těmi, které vysoustružila u laptopu, vede k otázce, do jaké míry ovlivňujeme své bezprostřední okolí už jen svou přítomností a do jaké míry jsme ovlivnění prostředím, ve kterém se zrovna nacházíme.
Sleepmoss je v mnoha ohledech deska vystavěná na protikladech. Zatímco Meemo Comma pátrá po digitálních protějšcích přírodních zvuků, pod povrchem probublává dramaturgie, která hledá linku mezi pocitem pastorálního klidu a strachem z nezkrotné síly přírodních živlů. Tento pohyb je ostatně přítomen i ve skvělém traileru k albu. V něm slyšíme hned několik skladeb z nahrávky, doprovázených výmluvnými obrazy krajiny, ve které vznikala. Ve zdánlivě klidných záběrech se odehrává tisíce let staré drama koloběhu života a smrti, přírodního zániku, který vždy vede ke zrození něčeho nového.
Meemo Comma v těch nejlepších momentech připomíná nejambientnější polohu Buriala, kdyby ovšem tento velikán ostrovní elektroniky nezpracovával melancholii a strach ve městech žijící generace nultých let, ale všudypřítomné bzučení přírody, světa, který tu byl dávno před námi a i přes naše veškeré snažení bude i po nás. Zvuky lesa na Sleepmoss fungují jako leitmotivy, které se v různých mutacích v průběhu desky stále vrací a je ve výsledku jedno, jestli je jejich původ fyzického nebo digitálního rázu. Kvazitrapové hi-hatky v tracku Murmur se organicky doplňují s cvrlikotem lesní zpěvné fauny a společně vytvářejí prostor, který skoro hmatatelně zprostředkovává všechny možné vjemy podzimního lesa.
Jednotlivé zvuky lesa často nesou takřka archetypální významy, konotace, které jsou v naší kultuře zakódovány již od úsvitu lidského druhu a v každém z nás vyvolají jisté pocity už na první poslech. Robert Holdstock ve svém fantasy románu z roku 1984 Les mytág popisuje záhadný britský Ryhopský hvozd, v němž přebývají prehistorické entity, které se v přítomnosti lidí proměňují do zhmotněných starých legend. Tak jako čekají nadpřirozená mytága na přítomnost lidí, aby jim dali tvar a smysl, zvuky lesa na Sleepmoss čekají na posluchače, který jim svou představivostí dá nový život a pochopí jejich význam.
