- Inzerce -

Pozítří: Wakushoppu!

Pozítří v Cafe v lese začíná Wakushoppu se světovým programem:

 

3. září – Wakushoppu 5.1

TOMÁŠ VTÍPIL

Všudypřítomný brněnský multiinstrumentalista, producent, elektronický mág, člen DG 307, Urbandu a dalších sestav, autor hudby mimo jiné k celovečernímu filmu Pouta. „Na Wakushoppu budu pravděpodobně hrát improvizačně perforovaný materiál z alba, které chystám na listopad. Budou smyčcové a perkusní nástroje, hlas a sekvencované samply. Chci to pojmout opravdu jako shoppu, tzn. dílnu, bude to součást práce na albu. Nejspíš si to i zaznamenám. Mimochodem, bude tam slušný aparát?“ www.vtipil.cz

 

LLOYD DUNN

55505 pareidolia: Na začátku je soubor nalezených nahrávek včetně opticky zaznamenaných filmových ruchů, terénních nahrávek parních lokomotiv a rádiových signálů z vesmíru. Umělec je záměrně zbavuje většiny referenčního povrchu a odhaluje některé rysy jejich vnitřního jádra, přičemž jej zajímají subjektivní a emocionální reakce, které tyto odhalené formy implikují nebo vyvolávají. Sled obrazů a zvuků abstraktním způsobem evokuje etapy životního cyklu organismů a strojů, a to za pomoci (především nalezených) vizuálních analogií zvuků a autorské interpretace různých účinků těchto obrazů na vnitřní zrak diváka.

Výsledným tvarem je rozvíjející se poetický, možná dokonce romantický vizuální esej či meditace, kterou lze s úspěchem vnímat jako skládačku (či jakýsi rébus) myšlenek na téma pohybu, změny, vnímání a reakce, které se v průběhu subjektivně dotýkají kosmologických a historických otázek. Tím, že své dílo nazval pareidolia, autor zdůrazňuje způsob, jakým divák nebo posluchač vnímá veškeré umění za více či méně výrazného nátlaku ze strany umělce, nátlaku, který je (nebo není) úspěšný do té míry, že umělec prostřednictvím přetrvávajících kulturních kódů chápe a dokáže ovládat percepční aparát příjemce.

Lloyd Dunn je multimediální umělec působící od osmdesátých let v oblasti mechanických médií. Je nositelem titulu MFA z Iowské univerzity, kde studoval multimédia u Mela Andringy a Hanse Bredera a elektronickou hudbu u Kennetha Gabura. V osmdesátých a devadesátých letech vydával výtvarné časopisy Photostatic a Retrofuturism, které obíhaly po celém světě a staly se součástí sbírek knihovny newyorského Muzea moderního umění. V roce 1987 Dunn spoluzaložil Tape-beatles, kteří se jako jedni z prvních hudebních experimentátorů svým dílem přímo zabývali otázkami duchovního vlastnictví a autorských práv a posléze realizovali řadu vystoupení v duchu expanded cinema a vydali pět alb na značce Staalplaat (Amsterdam, Berlin). Od roku 2009 je Dunnovým hlavním zájmem internetový filecast projekt nula.cc. Výstupy tohoto projektu byly vystaveny v Berlíně, Paříži, Praze a na dalších místech. www.nula.ccen.wikipedia.org/wiki/Tape-beatlesen.wikipedia.org/wiki/Lloyd_Dunnpsrf.detritus.net

 

VINCENC HOLOMEK

„Tak napiš, že: pseudonym Vincenc Holomek začal používat Josef Jindrák (majitel vydavatelství Polí5) před deseti lety, aby odlišil svoje sólové aktivity od domovské kapely Skrytý půvab byrokracie. Své hraní označoval jako jakousi „dílnu potenciální hudby.“ Používány staré levné efektové krabičky, kotoučové magnetofony, laciné gramofony, nehudební zdroje zvuku… Ovšem vydáno jen jedno split CD a koncertů uskutečněno jen několik. Postupně s podobnou vizí krátce spolupracoval se Zabloudl/a a s Martinem E. Kyšperským (Květy) v projektu Mahaut (natočeno nevydané album). Ale s rozvojem Polí5, domovské kapely, ale i rodiny, byli aktivita Vincence Holomka uloženy k ledu. Toto bude první vystoupení asi po pěti letech…“

Cafe v lese (Krymská 12, Praha), 20:00, vstup volný.


Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.