Léto je pryč a prázdninové vzpomínky blednou v chladnějších podzimních dnech. Teplejší dny přinášejí naději v babí léto, anebo jsou spíš znamením ničeného klimatu? Poradce Organizace spojených národů Jeffrey Sachs nedávno k alarmující změně klimatu prohlásil: „…vlády se nestarají o budoucnost, jsou krátkodobé a krátkozraké, neudělaly svůj domácí úkol.“ Ale jsou na tom umělci lépe?
https://www.bbc.com/news/science-environment-29337857
Dominique Leroy je jedním z tvrdohlavějších umělců dneška, kterým na těchto věcech záleží. V průběhu léta jsme se setkali na workshopu v Saint-Nazaire, dále na Vysočině, kde vytvořil zvukovou instalaci na mysliveckém posedu v rámci akce Posedy, lovecké a zvířecí stezky, a minulý měsíc v Bruselu na pokračování tohoto všeho.
https://yo-yo-yo.org/3181/fotografie-posedy-lovci-a-zvireci-stezky/
Známe se již více než dekádu. Nejdříve žil v Nantes v bytě v nechvalně proslulém komplexu La Maison Radieuse de Rezé, jednom z Corbusierových prvních experimentálních pokusů o konstrukci vertikální vesnice po druhé světové válce. Zde Dominique začal organizovat DIY letní kempy, kam se sjížděli mediální umělci a společně tam pracovali na velmi otevřených a velmi podnětných a kreativních dílech, poháněných solárními panely a bateriemi. Pak pokračoval v práci s místní komunitou, organizoval obyvatele čtvrti okolo ekologického a komunitního zahradničení. Se svojí organizací ECOS začal navrhovat a budovat veřejné zahrady podél břehů řeky Loiry. Nyní bydlí a pracuje v Saint-Nazaire, městě, které bylo na počátku konce druhé světové války zcela zničeno a znovu postaveno v padesátých letech minulého století. Je tam pláž, kde Jacques Tati natočil Prázdniny pana Hulota, i přístav se zbytky nacistické továrny na ponorky.
https://co41042.wix.com/associationecos
https://www.fondation-langlois.org/html/e/page.php?NumPage=2078
https://www.bbc.com/news/science-environment-29337857
V těchto dnech pracuje Dominique ve svém „karavanu-laboratoři“, starém karavanu, který je dočasně zaparkován v zahradě bývalého sociálního úřadu a který je nyní malým rezidenčním prostorem pro současné umělce. Jmenuje se Pôle de Création Partagée (PCP). Dominiquovo dílo rozehrává jemnou mezihru mezi zvukem a vibracemi přírodních fenoménů (údaje o počasí a přírodních cyklech, bioakustika…), DIY open source digitální elektronikou (senzory a minipočítače, „patche“ Pure Data, malé reproduktory), recyklovanou architekturou a designem podněcujícím komunity ke společné práci (často na principech OpenStructures). To vše umístěné buď v městské přírodě, na pobřeží anebo na nějakém ztraceném místě na venkově. Jeho dílo je z disciplinárního úhlu pohledu obtížné někam zařadit. Poskytuje ale určité útočiště v rámci širší oblasti tvorby a experimentování, smazává veškeré hranice a dává tak smysl radikálnímu ekologickému účelu. Jeho tvorba, ovlivněná dílem Arne Næsse a jeho konceptem Deep Ecology, je integrační a vyhýbá se tomu, aby v prostředí zastávala dominantní pozici, a to navzdory svému vysoce technologickému pozadí.
https://alotof.org/w/Ecos-caravan-lab
https://pcp.saint-nazaire.cc/
https://openstructures.net/
https://en.wikipedia.org/wiki/Arne_N%C3%A6ss
V poslední době upoutala moji pozornost dvě díla, která předvádějí Domův speciální, hybridní ovšem účelný styl brikoláže. Obě nově formulují lidský svazek s přírodou a používají zvuk jako základní nástroj komunikace.
1. Entomosolar: Instalaci pod širým nebem na téma myslivectví v rámci akce Posedy Dom plně integroval do krajiny. Malou dřevěnou rozhlednu opatřil mikrofonky, které „naslouchají“ hmyzu a ptákům v okolí. Tyto zvuky nejsou samplované, jsou analyzované a použité pro generování nové elektronické zvukové krajiny. „Posed“ se v krajině nachází ve stavu na pomezí vnoření, terénního pozorování a výzkumu s podivnými experimentálními nástroji.
2. BBB42: Na instrumentální úroveň se Dom posunul ve spolupráci s Jefem Rolezem, když sestrojili malý integrovaný reproduktor a zesilovač, audio kartu a malý počítač (tzv. cubieboard) se zredukovaným linuxovým systémem v jednom, v podobě malé mísy. Tato mísa reaguje na své prostředí a na živé tvory prostřednictvím senzorů „blízkosti“ (proximity) a dotykových senzorů. Generuje zvuková díla, jejichž struktura je odvozená z okolního prostředí a manipulace s ním. Dominique teď žádá další umělce, aby spolupracovali a vytvořili pro nástroj syntézové „patche“ v prostředí Pure Data. Sdílí tak nástroj a prostředí kolektivním způsobem. Máte zájem? Pište na domZAVINÁČecosnantesTEČKAorg.
Z obou děl je zjevný nekonformní styl, jakým se ekologie a multimédia vepisují do oblasti umění. Změnila se forma, obsah a doba, a stejně tak se mění i oblasti zájmu nových umělců. Nová hudba je v pohybu, a v případě Dominiqua Leroye směřuje ven z běžných studií a míst prezentace. Možná odkazuje k „jinakost bez jinakosti“, řečeno slavným Kierkegaardovým výrazem: odlišnost, kterou nejsme schopni rozpoznat, protože se nevztahuje k žádné předem existující struktuře či kódu. A tak nám nezbývá než zkoumat další zvuky, které reagují na přírodní jevy.
Překlad: Lenka Dolanová
