První úterek v měsíci …za nekonvenční historii

  
V roce 1975 uvedlo Muzeum moderního umění v Oxfordu retrospektivní výstavu 1966 – 1975 o umělecké skupině Art & Language. Publikovali speciální vydání jejich časopisu s některými z jejich nekompromisních a experimentálních textů. V rámci přípravy na start nového školního roku je vždy osvěžující přečíst si jejich názory na umělce a učitele. Většina ze členů skupiny v té době učila na Coventry, odtud pravděpodobně zuřivost jejich názorů. Ovšem oni byli dost radikální v každém ze svých čísel o umění. Díky Monoskopu je možné si toto číslo stáhnout a užít i dnes.
 
Art_and_Language_1966-1975.jpg
 
„Jedním z hlavních problémů, kterým čelí studenti umění při hledání nějakého smyslu své vlastní (třídní) identity, je jejich pocit ne-identity s produkty právě těch profesí, o nichž se předpokládá, že do nich jednou vstoupí (či odcizení od nich). Je zcela zřejme, že většina toho, co jejich učitelé (a idoly jejich učitelů) vytvářejí, je do velké míry urážlivý odpad, a většina toho, co vidí v uměleckých galeriích, je jednoduše triviální. Takže jaké udržitelné formy aktivity jsou jaksepatří jejich? Kde oni (či kdokoliv jiný) hledá modely/formy konání, které by mohli přijmout za vlastní, aniž by buď nešťastně podporovali hegemonii svých beznadějných funkcionářů či byli prostě zlomyslní.“ (citace z RETROSPECTIVE EXHIBITIONS AND CURRENT PRACTICE. A Recommendation for Optimistic Amnesia, 1975).
 
 
Na konci sedmdesátých let publikovala muzea i alternativní umělecké kruhy několik sbírek jejich díla a já jsem byla dost překvapena, když jsem našla detailní popisy těchto nekonvenčních pohledů. Věděla jsem pouze o vztahu, který měli s experimentální rockovou skupinou Red Krayola prostřednictvím Mayo Thompsona, neboť to bylo zmiňované v každém rozhovoru či recenzi. Stala jsem se fanouškem Red Krayoly poté, co jsem poslouchala jejich rané album Parable of Arable Land (1967) a jejich ještě divnější God Bless the Red Krayola and All Who Sail With It (1968). Ještě větší bylo mé překvapení, když jsem po deseti letech přestávky objevila nové album Soldier-Talk (1979), téměř ve stejnou dobu, kdy jsem četla časopisy Art & Language. Z Krayoly se stal Crayola a za členy kapely přijali Loru Logic a všechny hudebníky z Pere Ubu.
 
 
 
 
Nyní bylo vydání druhého alba Red Krayoly odmítnuto jejich hudebním vydavatelstvím, protože bylo příliš experimentální. Když je teď poslouchám po padesáti letech, pravděpodobně jsou hudebně pořád docela odvážní. Možná v těchto textech nadužívám slovo ‚experimentální‘ – a co vlastně znamená? Experimentální je odmítnutí akceptovat status quo a veškeré splývání či konformusmus. Či jak jednou napsal David Nicholls: „…velmi obecně, avantgardní hudbu lze vnímat jako takovou, která zastává extrémní pozici v rámci tradice, zatímco experimentální hudba leží mimo ni.“ (Pardon, tohle jsem zkopírovala ze svých poznámek, pravděpodobně z textů, které napsal o Johnu Cageovi nebo Henry Cowellovi, ale nevzpomínám si…).
 
redkrayola.jpg
 
Nyní zpátky k záležitosti Red Krayoly – co je dnes odmítáno? Jsou dnes stále odmítána díla k distribuci? Nebo snad máme k dispozici tak odlišná média, že odmítnutí mohou jednoduše obejít samotní autoři? Každý může samozřejmě publikovat v zásadě cokoli na internetu. Stejně je ale těžké najít rozdíl mezi tím, co je kvalitativně špatné a co je experimentálně dobré. Anebo jsme snad dnes vytrénovaní v tom, co se stalo akceptovatelným, protože víme, že to bylo akceptované v minulosti? Posloucháme pouze status-quo, v němž zakotvila sebekopírující se avantgarda? Co však leží mimo, na hranicích, a co je dnes lahodně neakceptovatelné? Na to bude asi celkem obtížné odpovědět.
 
Mezitím pokračujeme v brouzdání a poslouchání, psaní a stahování. Radio Web Macba publikovalo nové série o Jacobu Kirkegaardovi, zatímco Chris Cutler přidal osmnáctý program do své série podcastů/přednášek Probes, tentokrát o hi-fi stereu, čistém poslouchání a exotice, je tam také nový rozhovor s Alvinem Lucierem, který slaví pětaosmdesáté narozeniny. Ano, mluvíme o staré avantgardě… Ale tyhle věci nejsou špatný způsob, jak přečkat deštivé dny.
 
 
Art-LanguageV3No1-1974.jpg
 
Ano, svět se za půl století hodně změnil. Možná by časopisy Art & Language byly dnes publikovné jiným způsobem? Byly by open source? Takto se můžeme dohadovat donekonečna. Ale určitě bychom mohli a měli dělat věci jinak. Nedávno byl na Photomediations zajímavý příspěvek: A Guide to Open and Hybrid Publishing, Or How to Create an Image-Based, Open Access Book in 10 Easy Steps (Úvod do otevřeného a hybridního publikování čili jak vytvořit obrazovou, otevřeně přístupnou knihu v deseti jednoduchých krocích). A zbylí hudebníci mezitím publikují na portálech jako Bandcamp, Soundcloud, Mixcloud či dokonce Youtube a tak dále… Takže do příště se pokusím najít něco experimentálního a neakceptovatelného snad tam? Čekejte a uslyšíte…
 
Překlad: Lenka Dolanová