V pátek 13. února 2015 oslaví UNESCO svůj Světový den rádia. Rádio Spojených národů má ve skutečnosti velmi blízko k jeho webovému obsahu a funkcím coby určité propagační rádio podporující jeho humanitární a mírové akce (viz. https://www.worldradioday.org).
Je třeba říci, že starý dobrý rozhlas má dosud v celém světě nejširší publikum a jako takový funguje velmi nízkonákladově, i když ho srovnáme s internetem a jinou technologií. Díky stoletému statutu masového média existuje ohromně široká škála vysílání, přičemž tu máme tolik rozmanitých cílů a stylistik jako je stanic. Tento mýtický status ještě posiluje vztah s digitálnímí sítěmi a v poslední době také telefony a tablety, který tvůrci rádia rádi zdůrazňují. Je pravda, že levné mobilní telefony se mohou jednoduše stát nástrojom chudých a utlačovaných, pokud je tedy dispozici otevřený a přístupný způsob vytváření/příjmu rádia.
Všude na východě a západě, ve středu a na jihu nás obklopují oficiální a komerční rozhlasové stanice, které nás nutí sledovat rozhlas čtyřiadvacet hodin denně prostřednictvím svého videostreamu. Ve dne v noci monitorují playlisty, dnešní dýdžeje. Například na Radio Wave sedívá před kamerou skoro nehybná osoba a je tomu tak i jinde, ať se do noci line pop či klasika. Můžeme se podivovat nad tím, kdo by se chtěl na toto dívat? Už si představuju pěknou rodinku, co se sejde u otevřeného krbu a sleduje kamery z rádií jako cvičení v relaxaci před spaním. Podívejte se na: https://www.rozhlas.cz/vltava/studio
Nyní jedna otázka: vytvářejí dnešní hudebníci a další mediální umělci díla využívající specifičnost rozhlasu? Proč a co jim tedy může stará dobrá rozhlasová infrastruktura nabídnout, kromě nostalgie a přeludu, že je bude poslouchat nějaké publikum? Není daleko efektivnější, pokud máte hudbu, kterou chcete sdílet, ji nahrát na SoundCloud, Bandcamp, Vimeo nebo Youtube? Vážně, kdo potřebuje rozhlas? Navíc, na více ontologické rovině, můžeme dokonce zpochybnit fakt, že rozhlas je stále médium. Není to jen nástroj, nebo nostalgická technologie, kterou další média obešla?
Ten, kdo vyrůstal s hudbou Holgera Czukaye (a jeho skupiny Can) a Negativland, kteří používali rozhlasové přijímače a levné walkmany jako živé nástroje, se musí zamilovat do přijímačů s celosvětovým dosahem (world receiver) a dobrého, nečekaného rádiomixu. Série Imaginary Landscapes Johna Cage systematicky zkoumala instrumentální hodnotu tohoto fenoménu již v padesátých a šedesátých letech, ačkoliv dnešní remaky jsou ztěží přesvědčivé. Komplexnější a s komunikací a obsahem spojený experiment je jistojistě rozhlasové dílo (Hörspiel) Ein Aufnahmezustand (1969). Mauricio Kagel zde použil rozhlasové studio, jeho sociální a profesionální vztahy, stejně jako technické operace daného schématu jako komplexní “hudební nástroj”. Ačkoliv udělal konvenční padesátiminutovou verzi, původní myšlenka spočívala v tom vysílat dílo po delší dobu, třeba dva dny, aby došlo k narušení běžných rozhlasových schémat – ta jsou jinak systematicky přerušována hodinovými zprávami, sportovními reportážemi a předpovědí počasí. Viz.: https://www.deutschlandfunk.de/tonquellen-ein-aufnahmezustand.688.de.html?dram:article_id=294058
Lze zachytit zajímavé internetové streamy, spočívající v playlistech/podcastech, které poskytují novou hudbu mimo hlavní proud. Například https://ubuweb.rad.io a https://sfsound.org/radio.html, a spousta dalších. Vypadá to, že termín “rádio” je aplikován pouze na tyto playlisty, většinou bez komentáře, což je zajímavé. RWM je radiofonický projekt Muzea současného umění v Barceloně (MACBA), zkoumající některé z možností internetu a rádia. Kombinace podcastu, playlistu a přepisu pdf umožňuje hloubkový poslech a čtení. Pro čtenáře zde mohou být zajímavé série “Composting with Process” od Marka Fella a Joea Gilmorea, historická série “Probes” kurátorovaná Chrisem Cutlerem a také “Lines of Sight” Barbary Held. Pro téma tohoto úterku je určitě zajímavá “Radio Music” od Jona Leideckera, viz.: https://rwm.macba.cat/en/quaderns-audio/qa_jon_leidecker/capsula
Pořád nemáme odpověď na otázku, jak použít technologii, kterou dnes nazýváme rozhlas, k vytvoření nástroje. Snad je dobré, že veškeré technologie konvertují směrem k digitálním a propojeným nástrojům. Možná nikoliv termín, nýbrž zcela jistě koncept Radio Music (tj. hudba vytvářená speciálně pro rozhlas) byl rozředěn umělci, kteří se prostě jen hrají v rozhlase. Pokud se veškeré technologie propojí, pak také protokoly a jazyky poskytnou možnosti pro vytváření nových děl, o nichž se nikdy nesnilo. Radio Music se může opět stát nezávislou technologií a přizpůsobivým nástrojem pro přenášení zvuku, komponování souborů a vytváření originálních prostorových a časových struktur.
Dobrým způsobem, jak můžete sami začít, je s trochou hackingu si postavit malou osobní rozhlasovou stanici. Použijte levný počítač Raspberry Pi (cena kolem 1000,- Kč). Časopis Make ve své online brožurce popisuje, jak na to. Trošku víc technologie, a nebude příliš složité vyprodukovat milion vysílačů a přijímačů (v originále transceivers – oboustranný systém pro vysílání a příjem rádia), s technologií, co je při ruce a za krátkou dobu. Takto je možné vytvořit nezávislou, nízkospotřební rozhlasovou síť. Není problém přidat senzory, kameru, cokoliv znáte k úpravě zvuku, obrazu a něčeho mezi. A hnedle vás váš rozhlasový nástroj připojí na cestu okolo planety. Vsadím se, že elektroniku vytvářejí čínští výrobci a prodávají ji za desetinu ceny… A to vše díky tomu, že rozhlas se konečně stává mediálním uměním. Rozhlas je mrtvý, ať žije rozhlas! Viz.: https://makezine.com/projects/make-38-cameras-and-av/raspberry-pirate-radio a https://openmicros.org/index.php/articles/94-ciseco-product-documentation/raspberry-pi/282-b023-slice-of-radio.
Překlad: Lenka Dolanová
