- Inzerce -

Pyrolator: Inland

Pyrolator: Inland

Bureau B (www.buraeu-b.com)

Distribuce: Polí5 (www.poli5.cz)

 

Reedice alba Inland, které vyšlo původně v roce 1979, nabízí zhruba to, co se dá od modulárního syntezátoru čekat – tučné basy, mocné a tlusté analogové zvuky, škvíření filtrů a ořezané leady ostré jak pila, k tomu nějaké žvýkavé riffy a příchuť frekvenční modulace. Na albu naproti tomu chybí klasicky pojaté beaty a veškeré rytmické stopy se realizují pomocí melodických zvuků syntezátoru.

Deska zní samozřejmě poněkud historicky, většinou díky jakési zvukové naivitě, která se projevuje například jako poněkud přehnaný děj ve stereoobrazu, v němž neustále cosi přebíhá z levé strany na pravou a mění pozici, některé zvuky jsou umístěny příliš na kraji stereobáze a uprostřed se neděje téměř nic nebo jenom nějaké šuměnky. Použití terénních nahrávek mi přijde dost nahodilé, docela zbytečné a rušivé. Jako nějaký dramatický element je ovšem zase rušivé trochu málo. Napadá mě slovo nekoncepční. Musíme si sice uvědomit, že Kurt Dahlke toto album nahrál v roce 1979, dva roky před My Life in the Bush of Ghosts například. Nicméně užití konkrétních zvuků nebylo už tenkrát nic novátorského.

Když se hudba přiblíží víc noise nebo prostě specifické syntezátorové kakofonii (cyklus Inland), začne mě hned zajímat o poznání více, než když se Kurt Dahlke brouzdá vodami kosmische musik poněkud ve stylu Klause Schulze, jako například ve skladbě Minimal tape 1-8, nebo v legrační elektronice, která zní jako něco mezi Kraftwerk a Jeannem Jacquesem Perrey. Připomíná mi také poněkud zatuhlou elektronickou scénu někdejší NDR, ze které sice tu a tam vzešly zajímavé výtvory, ale vcelku se nesla v dost opatrném duchu.

Ačkoliv i tracky nesoucí se v duchu ambientu nebo kosmische musik znějí poutavě, skončí dřív, než jsem se dokázal položit do jejich atmosféry. Tracky kolem tří minut jsou na tento žánr bohužel krátké a brzy jsem nabyl dojmu, že vlastně poslouchám album drobných črt na téma modulární syntezátor. Některé kusy také končí náhle, bez varování, jako například Baerenstrasse, která má takové podivně utržené konce v sobě skryty dva, možná i tři. Následující Have a good ride skončí také podobně rozpačitě. Mám neodbytný pocit, že mě Kurt Dahlke nechce pustit hlouběji do svého světa snad proto, že tento svět je nějakým způsobem nedostavěný, nedokončený. Pomalejší tracky mají velký meditační a relaxační potenciál, abstraktnější kusy zase silný psychedelický náboj, z obou by se dalo vytvořit speciální album. Legrační elektro mohl Kurt “Pyrolator” Dahlke vynechat úplně, anebo ho do celého alba organičtěji zapustit.

Zadostiučinění přichází až na konci v podobě skladby OK Margo, ale hlavně následující, přes osm minut dlouhé Die Einsamkeit des Langstreckenlaufers, ve které se sice toho neděje příliš, ale hospodaření s časem je už jiného druhu. Pamětník, tou dobou už zmeditovaný a uvržený do nirvány, se dojme typickým zvonivým zvukem, charakteristickým pro šlágr superskupiny Discobolos Dlouhá bílá žhnoucí kometa, který je zvláštní tím, že je vždy úplně stejný. Závěrečná Struktur 22 opět předvede dva konce a podivným nenadálým fade outem ukončí celé album.

Na albu Inland máme tu čest s poněkud méně známou syntezátorovou klasikou, která přesto představuje důležitý prvek na mapě německé elektronické hudby.