Poněkud osobně o tom, jak se z Řecka stala psychedelická velmoc, co vede tamní hudebníky k tomu hrát tuto hudbu a čím jezdí řecké skupiny na turné.
V minulém díle jsme se přes punkovou vlnu dostali až do neo – psychedelické scény, kterou v devadesátých letech uvedl do světa grunge. Můžeme tak říci, že se spirála historie otáčí již potřetí, jelikož nástup neo–psychedelie předznamenala vlna garážového rocku v sedmdesátých letech a další garážová vlna, jak bychom klidně mohli skupiny ze Seattlu a okolí pojmenovat, předznamenala další vlnu psychedelickou. Od té doby se můžeme bavit o určitém amalgámu žánrů, kterých říkáme psychedelické – ať už je to stoner rock, psychedelie nebo spojení s extrémnějšími kytarovými styly. Tentokrát se ale přesuneme na jih Evropy a podíváme se, jak se této hudbě dařilo a (stále více) daří na jihu balkánského poloostrova.
Ačkoliv jsem velkým fanouškem fenoménu, který by se dal nazvat „řecká psychedelická vlna“, a aktivně tuto hudbu vyhledávám, kvůli úplnosti jsem pro tento díl jsem oslovil tři svoje řecké přátele. Spyros žije již dlouho v Praze, avšak Bill a Michael jsou Řekové žijící v Athénách a insideři psychedelické scény – Bill ve skupině BUS: The Unknown Secretary a Michael v postrockových Their Methlab. I proto tento díl bude osobnější.
Řecko sice mělo již určité fundamenty psychedelické scény od šedesátých let, kdy v poměrně úspěšné skupině Aphrodite’s Child hrál Evángelos Odysseéas Papathanissíou, později známější jako Vangelis a jejich album s názvem 666 patří do kánonu psychedelického a progresivního rocku přelomu šedesátých a sedmdesátých let, nicméně vzestup psychedelické scény na přelomu tisíciletí je příběh s úplně jinými okolnostmi. I proto se jako první nabízela otázka, kde se vlastně tato obrovská vlna alternativní rockové hudby v Řecku vzala
Outsiderovi, jako jsem já, by se mohlo zdát, že Řecko je nyní skutečnou Mekkou hudby, která má škatulku „psychedelická.“ Nikdo z mých respondentů se však takto necítí. Bill mi odpověděl, že spíše jde o protínání různých žánrů a nejde o specifickou scénu, která by držela pohromadě, ale jde spíš o něco jako o „novou virální vlnu.“ Michael zase argumentuje tím, že jakákoliv undergroundová hudební scéna má svoje vrcholy a jeden prožíváme právě teď. Na čem se ale všichni shodnou je, že obliba tohoto žánru začala s řeckou ekonomickou krizí.
V dokumentu Greek Rock Revolution z roku 2019 členové jedné z nejznámějších řeckých skupin 1000mods říkají, že: „Krize vede k uměleckému vyjádření.“ Jiní říkají, že v Řecku jednoduše nebylo co jiného dělat než hudbu, když téměř polovina lidí do třiceti let byla nezaměstnaná. Méně vážně to shrnuje můj přítel Spyros: „S tím, jak začal být stoner rock a psychedelie v Řecku populární, když zrovna byla ekonomická krize, můžeme lehce usoudit to, že prostě většina lidí neměla na práci nic jiného, než kouřit jointy a dělat hudbu. Navíc doom, sludge a stoner nejsou zrovna technicky těžká muzika, takže ji může hrát úplně kdokoliv s jedním nebo dvěma lety hudebních zkušeností. A navíc můžeš s kamarády kouřit tu trávu.“ Spyros ovšem krom zábavných srovnání dává i vhled do minulosti, kdy folkový žánr rebetiko (kterým je inspirována i poslední deska Brendana Perryho z Dead Can Dance jménem Songs of Disenchantment: Music from the Greek Underground) byl podobně jako portugalské fado urbánní hudbou nižších vrstev dotýkající se témat jako je sociální vyloučení, drogy, vraždy a vězení. Je tedy dost možné, že i moderní skupiny během krize navázaly na tuto tradici a jen jí daly tvrdší háv. Nicméně krom toho, že nová řecká rocková scéna vznikla jako východisko z krize, se moji přátelé shodnou i na tom, že jejími praotci byla skupina Nightstalker.
Ačkoliv jsou Nightstalker aktivní již od roku 1989, mimo svou vlast příliš známí nejsou. Většina posluchačů, kteří nejsou zainteresováni v řecké rockové hudbě, se k této skupině dostala kvůli druhému angažmá jejich baskytaristy Andrease Lagiose ve slavné black metalové skupině Rotting Christ, ve které působil do roku 2011. Jsou to ale právě Nightstalker, kteří udali směr a tón nově vznikajícím skupinám po roce 2000. Typicky podladěné kytary, fuzzový zvuk a celkové „heavy“ vyznění už od jejich debutu Side FX má sice daleko americké vlně grunge, ale dost blízko k modernímu pojetí stoner rocku. I kvůli tomu jsou Nightstalker uznávanou legendou, ačkoliv samotná skupina je k tomu skeptická. Jak se nechal slyšet zakladatel, původní bubeník a nyní vokalista Argy Galiatsatos již v roce 2004 v rozhovoru pro Avopolis Music Network: „Vždy jsme odmítali jakékoliv škatulkování. Vždycky jsem si myslel, že hrajeme rock. V devadesátých letech nám média dala nálepku grunge, teď už tři nebo čtyři roky říkají, že hrajeme stoner. Za pět nebo šest let, pokud stále budeme na téhle planetě, budou říkat, že hrajeme něco jiného. Ale koho tohle zajímá…“ Dlužno podotknout, že média zůstala u označení stoner a uznávají Nightstalker jako pionýry řecké scény. Byli to ale 1000mods, kteří intenzivním touringem po celé Evropě doslova vyjezdili silnice pro další řecké kapely.
1000mods je skupina, která byla pro mnoho posluchačů dveřmi do rockové scény. Málokdo už ale ví, že 1000mods ve skutečnosti znamená Chiliomodi, což je malé městečko na severovýchodě Peloponésu. Dle Michaela Spanose z Their Methlab, byli to právě 1000mods a Planet of Zeus, kdo vyšlapal kolem roku 2010 cestu dalším řeckým kapelám, jako jsou dnes obrovsky populární Villagers of Ioannina City nebo Naxatras. Dodává ovšem, že to byla spíš řehole než zábava, své desky skupiny promovaly doslova kde mohly a zejména 1000mods hráli nejen ve velkých městech, ale i v každé zapadlé vesnici. A jako kluci z podobné vsi byli všude vítáni a díky této vytrvalosti hráli například v roce 2018 dvacet devět koncertů během tour v severní Americe. Michael Spanos tuto cestu přirovnává ke sportu: „Je to jako ve fotbale, čím slavnější jsou velké týmy, tím slavnější jsou i malé týmy.“ A jedním z těchto malých týmů bývali i Villagers…
Zde si neodpustím drobnou osobní vsuvku. Villagers of Ioannina City jsem poprvé slyšel během svého pobytu v irském Limericku na podzim 2019. Youtube algoritmus mi nabídl jejich poslední album Age of Aquarius a ihned po několika minutách jsem měnil mizerné JVC špunty za studiová sluchátka. VIC se odklonili od charakteristického řeckého stoner fuzzy zvuku a jemné kytary doplňují o své hudební dědictví z kraje Epiros na řecko-albánské hranici. Použití kavalu – flétny typické pro celý balkánský poloostrov, Anatolii a severní Řecko, spojované zejména s horskými pastevci ovcí – nebo řeckých dud tsampouna je v rámci scény zcela unikátní. Podobně jako u 1000mods jde o skupinu, která se proslavila „zdola“ – Ioannina je malé provinční město na severu Řecka a jde o víceméně vyloučenou lokalitu. I to, že na svých starších albech používají řečtinu je odlišuje od většiny kapel z řeckého parthenonu, kam se po neuvěřitelném úspěchu Age of Aquarius, kterou nakonec vydalo renomované vydavatelství Nuclear Blast, zařadily jako jedna z nejslavnějších řeckých psychedelických kapel, které poslouchají jak pravověrní metalisté, tak i Spyrosova maminka. Podobně jako mé přátele a „uvaděče“ do řecké scény: Their Methlab.
Their Methlab byla první skupina, se kterou jsem navázal osobní vztah ihned po vydání jejich skvěle přijaté desky The Last Second. Živě si pamatuji, jak mě deska uchvátila podobně, akorát o něco dříve než Age of Aquarius a několik dní jsem nervózně chodil po domě a sbíral odvahu k tomu jim napsat, kolik by mě případně stál jejich koncert. Nakonec slovo dalo slovo a místo pouhého navštívení koncertu Tool přijela tato trojice chemiků (skutečně se všichni živí jako laboranti či chemici) v rámci svého prvního tour do Prahy. Z otřískaného starého modrého peugeotu kombi se po dvou tisících najetých kilometrech vysoukala čtveřice zpocených a zmačkaných Řeků, kteří měli celou dobu nástroje mezi sebou a když jsme se podivovali jejich cestovnímu balení, tak hrdě prohlásili, že je to jejich „Methmobil.“ Jejich koncert dobře shrnul jeden z mých přátel, když set oglosoval slovy: „čekal jsem hodně a dostal jsem víc.“ V tu chvíli, kde začínalo turné Their Methlab začínal i můj výlet do řecké scény. A pokud i vás více zajímá a máte chuť objevovat skupiny, o kterých jsem zde neměl prostor mluvit, rozcestník Weedian právě vydal další ze svých samplerů různých evropských scén, tentokrát právě se zaměřením na Řecko.
Jak jsme si tedy ukázali, ty nejslavnější řecké kapely začaly během krize a díky ní se staly živoucími legendami na nejen psychedelické, ale obecné rockové scéně. Nicméně Řecko má co nabídnout i milovníkům méně tvrdé hudby, než je stoner rock a mezi stoupající hvězdy patří jistě i jak zmínění Villagers of Ioannina City, tak i třeba Naxatras nebo Holy Monitor. Cestovní kanceláře by tedy mohly směle nabízet krom řecké přírody a historie i výlet na řecký psychedelický parthenón.
A jak vypadá spojení té nejtvrdší hudby a psychedelie si ukážeme v příštím posledním díle!