Apačku – Janu Grygarovou – jsem znal nevím jak dlouho. Poprvé na mě asi vykoukla z Lidových novin a já se divil, že už tak mladá a v tak zasloužilé kulturní rubrice… Když založila Full Moon, bylo to mnohem víc „její místo.“ A i když to ne vždy byl můj šálek čaje, bylo fajn, že o bigbítu někdo píše jinak než retromilné magazíny modlící se k šedesátým letům. Nezapomenu, jak nadávala, že kvůli povinnému reportu z koncertu „Lennyho Krasavitze“ nemůže na koncert Bonnieho Prince Billyho ve stejný den. Dnes se po těch internetech šíří zprávy, že ve dvaatřiceti tragicky zahynula při dovolené na Kavkazu. Ten věk je strašný, ale vlastně patřičně rock’n’rollový. Na sítích si tahle nadšená hudební novinářka a zuřivá promotérka, kterou jsem nikdy neviděl jinak než v dobré náladě, říkala Keith Moon… RIP.
RIP Apačka
Hermovo ucho – Stoletý Milan Grygar
Nevšední výtvarník a intermediální umělec, průkopník akustického kreslení a autor mnoha nekonvenčních partitur, se 24. října dožívá neuvěřitelných 100 let.
Zkouška sirén: kosatky, krocani a vlci
Mezidruhová hudba Jima Nollmana
Dialogy se spektrálním myšlením
Recenze koncertu Complex Sounds: Piano and Beyond.
Punk z nejdražšího města
Jak fentanylová krize a astronomické nájmy formují zvuk Vancouveru.
Kardiostimulátor 271
Německý útok na Arles, americké město v Rusku a pobyt v blíže neurčeném chrámu
Hermovo ucho – Boloňské imprese
V každém patře jiné klavíry.
Festival Contempuls se vrací
Tři večery na Žižkově
Vnitřek zvuku rozevřený do prostoru a času
S dramaturgem Otto Wankem o letošní Expozici nové hudby a spektralismu coby její programové náplni
Nevidim
a proto je třeba tenhle rozhovor především slyšet.
Kdyby Annu Kareninu napsal Slovák, nikdo by ani nevěděl, že skočila pod vlak
Rozhovor s Ondrejem Veselým.
