Apačku – Janu Grygarovou – jsem znal nevím jak dlouho. Poprvé na mě asi vykoukla z Lidových novin a já se divil, že už tak mladá a v tak zasloužilé kulturní rubrice… Když založila Full Moon, bylo to mnohem víc „její místo.“ A i když to ne vždy byl můj šálek čaje, bylo fajn, že o bigbítu někdo píše jinak než retromilné magazíny modlící se k šedesátým letům. Nezapomenu, jak nadávala, že kvůli povinnému reportu z koncertu „Lennyho Krasavitze“ nemůže na koncert Bonnieho Prince Billyho ve stejný den. Dnes se po těch internetech šíří zprávy, že ve dvaatřiceti tragicky zahynula při dovolené na Kavkazu. Ten věk je strašný, ale vlastně patřičně rock’n’rollový. Na sítích si tahle nadšená hudební novinářka a zuřivá promotérka, kterou jsem nikdy neviděl jinak než v dobré náladě, říkala Keith Moon… RIP.
RIP Apačka
Výlet do Vaxjö
O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.
David Thomas 1953–2025
Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.
Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky
S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.
Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob
Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus
laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů
Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.
Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?
Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.
Krotitelé zvuku
Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.
Tančit v rytmu slz
Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.
Příběh z jediného úderu
Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.
Hudba v srbských protestech
Protivládní demonstrace očima hudebnice.