- Inzerce -

Robert Henke otevře v Praze lančmít

Ableton Live je jedním z nejoblíbenějších hudebních programů současnosti, který si pro jeho flexibilitu oblíbili jak producenti taneční hudby, tak experimentátoři či audiovizuální tvůrci. Na počátku milénia stál u vzniku Abletonu Robert Henke, hudebník původem z Mnichova a v posledních několika letech také vyučující na berlínské Universität der Künste. Henke tvoří pod různými pseudonymy a brousí v různých oblastech včetně audiovizuálních instalací. Od 90. let je nejviditelnější pod jménem Monolake, v němž sám, či se spolupracovníky, vytváří chladivou směs techna, dubu a ambientu, kořeněnou sklonem k rytmickým komplikacím a nepravidelnostem.

V Praze se v úterý 15. září představí Robert Henke na otvíracím večeru festivalu Lunchmeat, a to v poměrně netypickém prostředí. Představení nazvané Lumiére II je ušité na míru prostoru haly Českého muzea hudby, jež patří pod Národní muzeum, a která byla pro svou akustiku dosud využívána hlavně sbory nebo interprety komorní hudby. Nyní z jejího vysokého stropu spustí Henke polopropustné plátno a barokním prostorem bude prohánět kromě zvuků i světla, u nichž se prý můžeme těšit na „úplně novou dimenzi využití laserové technologie“.

Vzhledem k tomu, jaké zářezy již má Robert Henke ve vývoji technologií na kontě, je rozhodně důvod k těšení. Dlouhodobě se věnuje práci se zvukem v prostoru, ale zároveň je velice kritický ke stereotypním „fintám“, které se v surroundu nabízejí. „Výkonné lasery pružně vykreslující tvary a spojující body v prostoru společně s přesně synchronizovaným sledem zvuků vytváří vjem absolutní synestesie. Dokonalé geometrické obrazce kontrastují s plovoucími organickými strukturami a působí tak jako archaický znakový systém neznámé kultury, komunikující pouze pomocí světelných stop – místy ohromný a ohromující, jindy křehký a delikátní,“ přibližuje Henke podobu svého nejnovějšího počinu, se kterým se už letos mimo jiné představil ve francouzském Centre Pompidou.

Samotný festival Lunchmeat proběhne 19.-23. října v pražském Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci a přinese opět program zaměřený na to zajímavější z klubové elektroniky a nových médií.

 


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.