- Inzerce -

S. Lucio: Reach

Pokud má ovšem někdo zálibu v postmoderním přístupu k country estetice…

Texaská hráčka na baskytaru a elektroniku Sarah Lucio na svém albu Reach vytváří především táhlé hluboké plochy s pozoruhodně proměnlivými témbry, které doprovází zatěžkanými a pomalu se rozvíjejícími elektronickými rytmy. Ty zde ještě perkusemi obohacuje Austin Davis, multiinstrumentalista a zřejmě jedna z čelních osobností labelu Aural Atmospheres.

Ze zdánlivě jednoduchých prostředků tu Lucio ždímá šťavnatý dark ambient s noisovými poryvy a místy až hymnickým vyzněním. Přestože vznikla při zřejmě dosti jednoduchém a „civilním“ způsobu natáčení, je nahrávka frekvenčně velice dobře ošetřena, neobsahuje nečekané hlasitostní skoky, chyby či bolestivá místa, takže si ji lze detailně vychutnat bez obav i při vysoké hlasitosti. Na autorčin sound se dá spolehnout, hlučně konejší ale zároveň si umí udržet pozornost. Mezi její oblíbené efekty patří rozhodně digitální delay s možností reversního režimu, pomáhá gradovat celek i zpestřit jemnější psychedeličtější momenty. V jejím setupu bude zajisté přítomen také nějaký looper, který někdy obohacuje textury a nebo cyklí perkusivní zvuky z baskytary i z elektroniky.

Jako svou inspirační vizi uvadí S. Lucio cestu po dálnici pustou texaskou krajinou. Ze samotné hudby si k tomu dovodíme, že tuto pouť provází nezanedbatelná míra psychedelie až mystiky. V jisté podobě se tu setkáme i s názvuky country, ale spíše jako bychom je pozorovali pod mikroskopem, a tak v nich teprve nacházeli jejich tajemnou šamanskou podstatu.

Pokud má ovšem někdo zálibu v postmoderním přístupu k country estetice, doporučuji prostudovat také tvorbu dalších umělců z katalogu vydavatelství Aural Atmospheres, třeba nahrávky zde hostujícího Austina Davise nebo například projekt Trips. V různých pojetích přinejmenším potemnělé elektroniky, beatové i hlukové, se Texasané zjevně umějí vypořádat se ctí i se svými folklórními základy.

S. Lucio: Reach
Aural Atmospheres (https://www.auralatmospheres.org)


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.