Martin Filip
Leo Records (www.leorecords.com)
https://www.nicneg.it
Docela pravdivý náhled na to, co přinášejí nahrávky projektu Scoolptures, poskytují už obaly alb. Namísto, aby nám italští muzikanti Nicola Negrini, Achille Sucii, Philippe Garcia a Antonio Della Marina dovolili to pohodlí normálně si přečíst, na co hrají a jak se album jmenuje, text na přebalu zohýbají, zezrcadlí, roztáhnou, smrští, zkrátka zmanipulují. A to je i přístup, který používají v samotné hudbě. Hru na kontrabas, metalofon, basklarinet, altsaxofon a bicí manipulují živou elektronikou. Cítíme jejich schopnost hrát poslechovou rytmickou a melodickou muziku a chtělo by se nám ji od nich poslouchat. Ale Scoolptures jen nabídnou prst a s celou rukou vzápětí ucuknou. Bylo to tak už na předchozím albu Materiale Umano a je tomu tak i na aktuálním White Sickness.
Přístup živé elektroniky je ovšem takový, že posluchače nepřipraví o původní hru nástrojů, ty slyšíme nezměněné. Počítače a mašinky ji jen zachycují a přeměněným materiálem hru doprovázejí. A to okamžitě, třeba tak, že se za čistým saxofonem zrcadlí elektronické jiskření jeho samého anebo že se decentní údery do metalofonu prolnou s vlastním otiskem v elektronice.
Při srovnání White Sickness s předchozím albem si snadno všimneme, že si jsou zvukově velmi podobná. Slyšíme zvuky stejných nástrojů a kapela s nimi ani s další elektronikou na první poslech nezachází výrazně jinak. Nahrála tentokrát album, které je při zachování vší podivnosti a avantgardy možná o stupeň poslechovější než předchozí Materiale Umano a zároveň je o poznání tišší, meditativnější.
Při ,,skulpturovém” volném improvizování vzniká někdy zajímavý efekt. Muzikanti občas nabídnou pevný rytmus anebo párkrát zopakují melodii saxofonu. V kontextu desky se pak taková skladba promění v chytlavý hit. Ale jako by Scoolpures řekli, ne tudy my opravdu nejdeme, od struktury hned zase ustoupí.
Název White Sickness se má vztahovat ke knize portugalského spisovatele José Saramagoa Slepota. Vypráví o bílé slepotě, která přinese dezorientaci a chaos. Zčásti můžeme odhadnout proč, ale kdo přístup Scoolptures k hudbě už přijal, nebude jejich nahraný materiál vnímat jako negativistickou zprávu. Sickness mi k albu, jež uchu dělá spíš dobře než zle, nesedí, i když se při poslechu vesměs teskných skladeb moc nenasmějeme. A zaznamenal jsem pozitivní reakci i od posluchače, který s poslechem abstraktní hudby zkušenost nemá. Abych to ještě vystupňoval: White Sickness se dá poslouchat i v autě. Zatím jsem nehodu nezpůsobil. Možná i proto, že při poslechu této desky není důvod pospíchat.
