- Inzerce -

Scott Walker: Bish Bosch

Scott Walker: Bish Bosch

4AD (https://4ad.com)

 

Mé první setkání se Scottem Walkerem zprostředkovala kdysi dávno píseň The Seventh Seal, tehdy ovšem v podání syntetických kýčařů In The Nursery. Nadchla mě, ale teprve o pár let později jsem objevil kouzlo originálu z roku 1969 a Walkerova hlasu, který v této krásně vygradované písni přezpíval obsah Bergmanova filmu Sedmá pečeť. Někdejší hvězda popového mainstreamu, která v šedesátých letech v triu Walker Brothers (kteří nebyli bratři a ani jeden z nich se nejmenoval Walker, Scott je vlastním jménem Noel Scott Engel) v popularitě zdatně konkurovala Beatles, se rozhodla opustit snadné písničky a stáhla se do ústraní, v němž začala vytvářet vlastní svět. (Podobný proces opouštění populárních forem můžeme v posledních letech sledovat u zpěvačky Björk.) V mnoha ohledech je „nový“ Scott Walker (řekněme od osmdesátých let) vzdálený světu populární hudby, jak je to jen možné. Písňová forma je rozebrána na kusy a přestavěna do bizarních tvarů, místo efektních smyčcových aranžmá doprovázejících ho v hitech pro dospívající dívky se mísí kakofonické plochy, agresivní zvuky nebo naopak dlouhé pauzy a doprovod redukovaný na minimum. Co na druhou stranu zůstává, je Walkerův mohutně znějící hlas. V současném popu středního proudu by zněl nepatřičně, jako by patřil spíše do éry Franka Sinatry.

Na své sólové dráze Scott Walker s alby šetří: Po čtyřech ze šedesátých let vydal jedno v osmdesátých, jedno v devadesátých a minulé, The Drift, v roce 2006. Právě na něj Bish Bosch celkem plynule navazuje temným surrealismem zvuků i textů. Ačkoliv po celou úvodní píseň See You Don’t Bump His Head udržuje kontinuitu dupot elektronického basového bubnu, jinde se během jedné písně vystřídá několik kontrastních ploch: dva opakované tóny na cembalu, hardrocková rytmika, dva takty na mandolínu, bicí sekce z brazilského karnevalu. Vedle klasických nástrojů a trochy elektronických efektů jsou vytěženy méně obvyklé zdroje jako rytmizované prdění a velice efektně využité broušení mačet. A orchestrální smyčce i žestě, místy jako vypůjčené od Iannise Xenakise, nevytvářejí popovou přikrývku, ale agresivně penetrují ucho. Desetiminutovou Epizootics!, rytmicky nejrozjetější kus na desce, zahajuje naštvané bručení basklarinetu, v Pilgrim stojí hudba výhradně na víření několika bubínků, jen jednou přerušeném drhnutím kontrabasu.

Může to nějak smysluplně držet pohromadě? Ano, může a je to zásluha hlasu, který nad vším ční. Jako by zpěvák stál bez hnutí na scéně a kolem něj se přesouvaly kulisy. Proti množství instrumentálních zvuků stojí jeho hlas bez jakýchkoliv efektů (s výjimkou dvou krátkých pasáží s echem) a vypráví. Není to již přímočaré vyprávění jako v roce 1969, ale stále je za každým textem cítit příběh, ať je to o posledním dni rumunského diktátora Nicolae Ceausesca a jeho ženy, nebo o Zerkonovi, dvorním šaškovi Huna Attily. Základní téma je skryto pod vrstvou odkazů k historii, náboženství, vědě atd., které mohou zvědavci dešifrovat a lovit v internetových encyklopediích, ti ostatní poeticky domýšlet. Vrcholně poetické formulace se nevylučují s fascinací tělesnými detaily a pochody, posvátno s brutalitou. Walkerův přednes dává svou kultivovaností vzpomenout na vlastní popovou minulost, i když melodie, v nichž se pohybuje, v sobě nemají nic z tehdejší přehlednosti a pravidelnosti. Jsou to litanie, trochu liturgická deklamace, trochu „Sprechgesang“ – mluvozpěv hudebního expresionismu počátku 20. století (srov. Pierrot Lunaire Arnolda Schönberga).

Celé album působí jako jeden monolitický celek, navzdory tomu, kolik zvuků kolem našich uší v jeho průběhu proletí počínaje úvodním strojovým bušením a konče rolničkami a zvonkohrou hrající zprofanovanou vánoční melodii na konci The Day the Conducator Died (An Xmas Song). Bish Bosch je hudební exkurzí za démony lidské duše, není to hudba pro každodenní relaxaci. A také je to výjimečné dílo, které mezi letošními nahrávkami nemá v dotaženosti a umělecké odvaze konkurenci.

 

P.S.: Bish v názvu je hovorová zkomolenina anglického „bitch“, Bosch je Hieronymus.  Zkoušel jsem si představit, jak se Karel Gott odhodlá k radikálnímu kroku a nazpívá desku nazvanou Kua Mucha s texty Pavla Zajíčka a orchestrálními aranžemi Mirka Srnky. Pak jsem uviděl plakát na Gottovo turné nazvané po výrobci hnojiv. To už se dá brát jako vykročení.

 





Free Forms of Arts na Ponavě

Zelené žáby, udu i kontrapunkt hostí kavárny.

Zkouška sirén – Zvuky rajského kovu

Otec Dionysios Tabakis chválí Boha s elektrickou kytarou a umělou inteligencí.

Kyjevský kolektiv Opera Aperta a jejich empatické divadlo krutosti

Jak si představit operu vznikající ve válečných podmínkách? Lze vůbec o válce promlouvat prostřednictvím opery? 

Ticho a všechno kolem

Různé podoby „ticha a věčnosti“ na koncertě Konvergence.

Mlčící božský hlas aneb Návrat anděla

Tento text vznikl u příležitosti třetího výročí úmrtí Petra Rezka – jako vzpomínka na dávné časy a jako odpověď na jednu z posledních prací světlého myslitele a kongeniálního tvůrce.

Sametové podzemí v Pakulu

Jediný český koncert Velvet Underground se uskutečnil 13. června 1993.

Busking aneb Hledání

Ensemble Opera Diversa se rozloučil s koncertní sezonou ve vnitrobloku.

Masterclass s Barbarou Hannigan

Od niterného prožitku ke (zdánlivě) spontánnímu projevu.

Zkouška sirén – Putování mezi Rackem a Kuňkadlem

Hana Kotková, Salvatore Sciarrino a Luigi Nono v Národním technickém muzeu.

Opravit svět, který se rozpadá

Klavírista Daan Vandewalle zahraje v Příbrami.