Frans de Waard si právem vysloužil nálepku “nejpilnější příslušník nizozemské alternativy.” Kromě několika vydavatelství (mj. Korm Plastics) je členem seskupení Kapotte Muziek, Beequeen a Freiband a hezkých pár let vydává a z větší části i píše emalový týdeník Vital Weekly plný recenzí ještě teplých kousků. Jeho bandcampový účet je plný download verzí již dávno nedostupných alb, tu a tam se vyskytne i novinka, jako v případě téměř čtyřicetiminutového opusu Sorrow – žalozpěvu nad obětmi z Boeingu sestřeleného nad Ukrajinou.
“V posledních dnech jsem v novinách (různých) čítal o letadle, které bylo sestřeleno nad Ukrajinou,” píše de Waard o své novince. “V malé zemi, jako je Nizozemsko, je velice pravděpodobné, že znáte oběti nebo někoho, kdo je zná. Jsem přesvědčen, že já také – někde daleko. Jen číst o tom mě velice rozesmutňuje. Dnes je vyhlášen národní den smutku a já se rozhodl dokončit něco, na čem již nějakou dobu pracuji. Už dlouho jsem chtěl zkomponovat poctu klavírní skladbě Children on the Hill Harolda Budda, která byla na vůbec první kazetě, jíž jsem si – v roce 1981 – koupil. Vždycky jsem tu skladbu měl moc rád a po čase ji začal upravovat. Z nekonečného množství variací jsem vybral několik, které šly dohromady, a vytvořil z nich skladbu Sorrow, jíž bych chtěl věnovat obětem letu MH 17. Je to velice tichá hudba, je zamýšlena k přehrávání při nízké hlasitosti a všechno ticho v ní je záměrné. Hudba nemůže pomoci překonat žádný zármutek, ale možná je může alespoň nepatrně zmírnit. Album k volnému stažení, sdílejte je, prosím, kdekoliv.”
