Sofia Gubaidulina: The Complete String Quartets
Supraphon (www.supraphon.com)
Sofia Gubajdulina, rodačka z tatarského města Christopolu patří k nejdůležitějším tvůrcům (post)sovětské avantgardy i hudby 20. století obecně. Experimentovala s novými kompozičními technikami v době, kdy oficiální místa sovětské kultury něco takového zásadně odmítala, ale ona ve své cestě pokračovala bez ukročení stranou. Navzdory jednoznačné neromantičnosti a do značné míry racionálnímu přístupu ke komponování je pro Gubajdulinu hudba prostředkem pro sdělování vypjatých emocí a také záležitostí duchovní.
Stamicovo kvarteto pro Supraphon nahrálo světově první komplet jejích kvartetních skladeb a fakt, že pod takovým prvenstvím jsou podepsáni čeští interpreti na české značce, je – i vzhledem k (ne)vydávání soudobé vážné hudby u nás – více než potěšující.
O tom, jak je hudební jazyk Sofie Gubajduliny kompaktní a osobitý svědčí to, že ačkoliv první kvartet vznikl v roce 1971 a druhý i třetí v roce 1987, identifikuje se časová vzdálenost poslechem těžko. Ve všech kompozicích se hudba přelévá od drsných, za uši tahajících zvukových barev k čistým a jasným tónům, od drhnutí smyčců v hlubinách strun ke klouzavým akordům v nebeských výšinách flažoletů. Tyto proměny probíhají spíše hladce a plynule, bez ostrých střihů. Nejsou tu jasné melodie, zapamatovatelná témata ani forma slyšitelná na první poslech. Hudební myšlenky se odvíjejí po klikatějších cestách. Zároveň tu ale kategorie jménem „krása“ rozhodně má své místo. Jen je to jiná krása než ta obsažená v symetrii a přehlednosti starší hudby. Spíše se kocháme krásou přírodních dějů, které mohou být fascinující i nepříjemné zároveň. Stoupněte si třeba v bouřce na vysoký kopec a pozorujte blesky.
Čtvrtý kvartet vznikl v roce 1993 pro americký Kronos Quartet a jde o nejsilnější skladbu na CD. K živým hráčům se připojují další dvě smyčcová kvarteta ze záznamu. Ta hrají rytmický základ, téměř pochodový rytmus, jenž se táhne většinou skladby a tvoří kostru, na niž se nabalují expresivně disonantní linie, které rytmickou jistotu nakonec zcela překryjí. Další zvukový efekt dodávají plastové balónky připevněné na ozvučné desky nástrojů, které se vibracemi uvádějí do pohybu a vytvářejí miniaturní drncavé ozvěny. Nahrávku uzavírá krátká kompozice nazvaná Reflexe na téma B-A-C-H z roku 2002 – další z Gubajduliných poklon k baroknímu mistru – v níž si pohrává s připomínkami barokní polyfonie, které ale postupně rozpouští do abstraktních souzvuků. Hudba Sofie Gubajduliny klade nezvyklými technikami i vypjatostí emocí na interprety velké nároky a Stamicovo kvarteto se s nimi vyrovnalo skvělým způsobem.
