Staubgold

…start…

Jeho jméno zní Markus Detmer. Je otcem a majitelem značky Staubgold, která si ve světě experimentální a „jiné“ hudby v průběhu let díky neobvyklé otevřenosti a mnoha zásadním titulům vypracovala dosti nepřehlédnutelnou pozici. Markus ovšem za tímto stolem nesedává dlouho, poněvadž Staubgold se do Berlína z jeho domovského Kolína nad Rýnem přistěhoval teprve v létě 2003. Tam se Detmer v polovině 90. let díky okruhu lidí kolem A-Musik definitivně přilepil k experimentální hudbě a po nezávislém vydávání nahrávek na kazetách a organizování koncertů pro místní kapely se roku 1995 s kamarádem Timo Reuberem pustil do vlastní produkce pod názvem Klangwart (dosud jim vyšla dvě vinylová alba a připravují novinku). V  roce 1998 pak zakládá label Staubgold, jehož katalog dnes čítá více než 50 položek, mezi nimiž figurují jména jako Keith Rowe, Oren Ambarchi, Rafael Toral, Joseph Suchy a mj. také tři spolupráce s rakouským festivalem Ars Electronica (To Rococo Rot, Vladislav Delay, Rupert Huber atd.).

…jak…

Naprostá většina nahrávek vychází zároveň na cd i na vinylu, čímž Markus plně uspokojuje potřeby hudebních specialistů a skalních fanoušků, kteří před zářícími disky dávají přednost černé klasice: „Právě tito lidé se o svých hudebních objevech největší měrou dělí s ostatními, takže vinyly jsou podle mne důležitým propagačním nástrojem. Z čistě ekonomického hlediska se ale jejich vydávání nijak zvlášť nevyplatí. Obvykle se prodá dva až třikrát více cd.“ Label ovšem přirozeně nemůže fungovat jen díky „šuškandě“ a Markus se proto osobně věnuje i  celosvětové propagaci v tištěných médiích a rádiích. Mimoto samozřejmě pravidelně rozesílá informační newsletter a aktualizuje webovou stránku ( www.staubgold.com), jejíž úlohu jakožto informačního média považuje za zásadní. Již sedmým rokem tedy aplikuje filosofii „udělej si sám“, která s sebou samozřejmě nese četné výhody, leč i úskalí. „Hlavní devizou malého labelu je možnost umělcům dopřát absolutní tvůrčí svobodu. Komunikace mezi umělcem a labelem probíhá na mnohem osobnější a přímější bázi a veškerá rozhodnutí jsou přijímána podstatně rychleji než u větších firem.“ Hudebníci vydávající na značce Staubgold spolurozhodují o podobě obalu a  dostávají i příležitost ovlivnit způsob propagace jejich tvorby. Jako každá stáj orientovaná na okrajovou hudbu však i Staubgold bojuje s  otázkou financí: „Na všechno je bohužel jen velmi omezený rozpočet, což někdy vede k opravdu zdrcujícím situacím. Mám třeba naprosto úžasnou desku se skvělým obalem, ale „nikdo“ o ní neví a já nejsem schopný dosáhnout toho, aby se o ní dozvědělo více lidí než jen ti obvyklí zasvěcení, poněvadž na to prostě a jednoduše nemám prostředky.“ Peníze jsou ale hlavním strašákem všech malých německých nezávislých labelů, pokud se tedy nerozhodnou vykročit poněkud „popovější“ cestou, kterou se vybraly například značky Morr Music či Monika. Z problematické přítomnosti nicméně Detmer překvapivě neviní všudypřítomné vypalování a  file-sharing: „Kopírování se nás až tolik netýká. Podle mě v konečném důsledku pomáhá propagovat label i umělce. Hudební průmysl dnes zažívá těžké chvíle, nicméně já jsem naprosto přesvědčen o hudebních kvalitách naší produkce. Umělci do své hudby vkládají obrovské úsilí a já se zase snažím vynaložit maximum energie na to, abych jí co možná nejvíc prodal.“

…co…

Veškerá snaha charakterizovat produkci labelu Staubgold tvrdě naráží na skutečnost, že tato značka vlastně žádný pro ni charakteristický zvuk nebuduje. Na rozdíl od úzce profilovaných vydavatelství typu Chicks On speed, Raster Noton, či, opět, Morr Music, které v podstatě reprezentují a jen v limitovaném rozsahu rozvíjejí určitý specifický zvuk, se Markus při výběru umělců nijak neomezuje. Staubgold se sice zpočátku soustředil na pole experimentální elektronické hudby, časem ovšem svá dvířka otevřel dokořán a dnes v podstatě poskytuje prostor všem zajímavým směrům „jiné“ hudby, bez ohledu na metody jejího vzniku a  využívané nástroje. „Nechci, aby lidé Staubgold vnímali jako elektronický nebo experimentální nebo kytarový nebo kdovíjaký label. Snažím se prostě do světa vpouštět dobrou hudbu. Zajímají mě umělci, kteří si jdou svou vlastní cestou a prostřednictvím produkce labelu se pokouším ukázat, jak je dnešní hudební svět bohatý a rozmanitý. Za jakýsi pomyslný společný rys desek v našem katalogu považuji vášeň a  obětavost, kterou do té hudby umělci vložili a která z ní stále dýchá.“ Detmer se také netají tím, že v této souvislosti hraje důležitou roli i  vzájemné porozumění mezi umělci a vydavatelem – musí si jaksi padnout do oka.

…kdo…

Ze zemí bývalého východního bloku mu i přes velký zájem o odvážné zvuky z  našich končin prozatím do oka padl jen Polák Paul Wirkus (jehož deska Inteletto d´Amore vyšla na sublabelu Quecksilber, viz níže). Mnohem výraznějším zastoupením se navzdory geografické propasti může chlubit země protinožců, jejíž reprezentanti do katalogu značky vnesli řekněme poněkud kytarovější a v některých případech (Sun, Rand and Holland) až přímo folkově písničkářský element. Na vině je zkušený kytarový průzkumník a improvizátor Oren Ambarchi, který Markusovi postupně představil další umělce z nezávislého australského podhoubí (Scott Horscroft, Martin Ng, Minit, Brett Thompson atd.). I přes relativní světovost značky ale jejími nejúspěšnějšími katalogovými položkami zůstávají výtvory domácích hudebníků – konkrétně To Rococo Rot, Ekkehard Ehlers a Faust. Spolupráci s posledně jmenovaným gigantem německé nezávislé hudební tvorby (nejčastěji přelepovaným štítkem krautrock) považuje Markus za svůj asi vůbec nejvýznamnější počin. Album Patchwork 1971–2002 (Staubgold 37), které nabídlo dříve nevydaný materiál pocházející z celého funkčního období kapely, bylo nejen velmi vítaným návratem legendy, k jejímuž odkazu se hlásí četné mladší projekty, ale také impulsem k nové tvůrčí aktivitě jejích členů: klávesista Hans Joachim Irmler tu vydal své sólové album Lifelike (Staubgold 44) a  posléze se objevila i odvážná temnohip-hopová kolaborace Faust vs. Dälek Derbe Respect, Alder (Staubgold 50). Zcela nedávno se pak labelu podařil další významný kousek. Paralelně s vydáním nové knihy Haunted Weather předního světového hudebního teoretika Davida Toopa (jenž mj.  přispívá i do časopisu The Wire a se svou nevšední kombinací zvuků a  mluveného slova se v minulosti představil i u nás) Staubgold vydal stejnojmennou dvoudiskovou kompilaci, kterou sestavil sám Toop a která nabízí příspěvky od zásadních hudebních hybatelů posledních let (Autechre, Pan Sonic, Otomo Yoshihide, Christian Marclay atd.).

…také…

V téže místnosti a tomtéž mozku však dlí i Quecksilber, mladší bráška Staubgoldu. Produkce tohoto bratr/sesterského labelu vychází pouze na cd, jejichž obaly se drží stanovené formy (stojí za nimi grafička Kerstin, která je též autorkou grafického ztvárnění kompilace přiložené k tomuto číslu HV), a soustředí se na mapování současných tendencí v experimentální a minimalistické hudbě. U této odnože se tedy objevují relativně odvážnější a veskrze k digitálnu nakloněné počiny (např. AGF, Michael J. Schumacher). Ale zdá se, že již je načase danou místnost opustit a zajít se odreagovat někam do klubu, jenže před slovem Staubgold nebudeme v bezpečí ani tam. Markus Detmer totiž společně s majitelem obchodu Dense Timem Tetznerem také tvoří djské duo Staubgold Sound System, které vedle pravidelné noci v  berlínském baru NBI cestuje po nejrůznějších festivalech (Barcelona, Sydney, Benicassim…) a klubech. Za pomoci tří gramofonů, dvou laptopů a  cd přehrávače publiku servíruje inspirativní zvukové toulky bez žánrového omezení, mnohem spíše k poslechu a poučení než k tanci.

Koneckonců totéž se dá říci i o kompilaci doprovázející toto číslo HV a  celém katalogu značek Staubgold a Quecksilber, který je u nás k  dispozici skrze distribuci/internetový obchod Starcastic.