Stefano Battaglia/Michelle Rabbia: Pastorale

V pořadí sedmá skladba této nahrávky Spirits of Myths je prologem k  titulnímu kusu Pastorale. Tyto duše mýtů jsou zvukově utvářeny neurčitým abstraktním industriálem, dalo by se říci jemným strojírenstvím a  nikoli těžkým průmyslem, jak je toto označení obvykle chápáno. Zde jej vytváří pomocí elektroniky a perkusních předmětů Michelle Rabbia. Stefano Battaglia sound Spirits of Myths střídmě doplňuje jednotvárnými údery na jedné, či jen několika málo klávesách upravovaného klavíru. Oba autoři a interpreti hudby se inspiračně vracejí až do dávných časů antiky. V kořenech mýtů nacházejí látku pro svou hudbu, jež má reagovat na pradávné formy múzičnosti naší civilizace a současně odpovídat duchu hudby a mentálnímu vyladění člověka jednadvacátého století. Orfeova lyra na nebi autorům slouží jako posmrtný symbol poezie hudby a Battaglia této ikoně thráckých pověstí přikládal velkou váhu už na druhém disku alba RE:PASOLINI (ECM, 2007). Nové album doprovází v příloze dvanáctý díl z prvé části Sonetů Orfeovi od Rainera Marii Rilkeho, jehož úvodní verše v překladu Václava Renče znějí: Zdráv buď duch, jenž zmůže pojit nás / nás, kdo vpravdě v podobenství žijí. Rád bych k tomu přidal ještě větu z pátého Rilkeho sonetu: Když to zpívá, vždy Orfeus je to. Pod tímto zpěvem netřeba očekávat jen líbezné, krásné, či jinak přítulné zpěvné melodie vyšlechtěné tradicí různých hudebních kultur, ale také zvuky vznikající bez obligátních pravidel, v minulosti neuznávaných, nebo nevyluzované zavedeným nástrojovým arsenálem. Battaglia hrající na klavír, přesněji řečeno, využívající zvuky úhozů kladívek na struny klavíru v přirozené podobě i v upravované po vzoru Johna Cage, tvoří složku rovnocennou zvukovému instrumentáři Rabbiově.

Skladby působí klidem, vnitřní napětí vůči rozvážné hře klavíru, při níž důležitou úlohu hraje rytmické traktování figur a melodie, tvoří Rabbia vysokofrekvenčními svisty, zvuky jako od rozkmitaných ladiček, které přicházejí z hvězdných dálek či snad z hlubin času. V Metaphysical Consolations se tato střídmost mění až ve zdánlivé setkávání s náhodnými tóny a zvuky v nějakém zvukovém vakuu. V Monasteriu dochází k  dramatizaci pouhým třemi občasnými hlubokotónovými údery klavíru. Když se rozezní skladba Kursk Requiem, uvědomíme si, že tato hudba je skutečně podobná tomu, co známe z válečných scén z ponorek: motor je vypnutý a nešťastníci pod vodou slyší divné a záhadné zvuky přicházející z dálek a hlubin oceánu. Přesto ony zvuky mají zcela konkrétní zdroje. V  Sundance In Balkan klavír rozehraje roztrhanou melodií nějakého furiantského tance, v noci ztraceného, s ránem se opět probouzejícího k  životu. Celé album zní tajemně, je plné vnitřního neklidu, o který se autorsky podělili oba tvůrci.