Sweeps 04: Zátěž

  
103

Pražský drone-doomový umělec Sweeps 04 vydává po dvou letech další vinylový počin, na němž opět přináší dnes již pomalu klasické atmosférické kytarové dronění v tradici Earth a Sunn O))).

„Sluníčkovská“ dronění a dunění (rozuměj těžké středobasové kytarové stěny přikrmované vazbením lampových zesilovačů) jsou dnes již poměrně známou a svébytnou hudební formou. Přesto jejich napodobování může leckomu připadat jako nedostatek kreativity, resp. jsem se nezřídka setkal i s takovým názorem, že „rozvazbit kytaru přece umí každý“ a pokud to dělá někdo menší, než dua O’Malley-Anderson či původní Carlson-Harwell, je to až trapné. Pokud někdo tento názor skutečně uznává, tak mu asi další řádky věnované Sweeps 04 nic neřeknou.

Osobně bych za „úspěšné napodobení“ či za vkusné svezení se na vlně otců zakladatelů považoval schopnost zachovat onu autenticitu a sílu upřímnosti, která v rámci sub-žánru dýchá již tři dekády od doby, kdy se drone-doom etabloval kdesi na hranici extrémního metalu a umělecké bohémy. Jeho následování (či nahrubo řečeno přehrávání) tak sice možná není tím nejavantgardnějším aktem na světě, nicméně oživuje onu veleokrajovou scénu, na níž se ještě hraje hudba, která nesází na povrchní hajp ani nefunguje jako country klub s akorát hlasitějšími a méně ortodoxními výrazovými prostředky.

Nyní již k samotné Zátěži. Dílo, jímž se tentokráte Sweeps 04 prezentuje, má podobu dvou delších skladeb vylisovaných na desetipalci. Atmosférická dronáž, kterou na nás onen pražský samotář s kytarou a velkým zesilovačem tentokrát vypouští, je dle mého soudu o píď horší než autorova vinylová prvotina Dormancy. Sweeps 04 se sice snaží přistoupit k materiálu lehce odlišně a nesází vše jen na vrstvení hutných a pomalých riffů, hučivých vln a smyček v různých frekvenčních spektrech, naopak nechává lépe vyznít křehčí minimalistické struktury, ovšem na výsledku to moc znát není. Respektive nepřináší to žánrový průlom, ani prohloubení dronového zážitku.

Z představených skladeb mi první Kachny přijdou hudebně a náladou silnější, zde bych vypíchl onu křehčí první část, naopak nastupující pasáže hutných riffů ji příliš nevygradují, spíše naopak stáhnou do stereotypu. „Sluníčkové“ kytarové drnění oproti tomu lépe zapůsobí v druhé Zlá, stará krev, v níž se navíc Sweeps 04 snaží překročit svou obvyklou zvukovou šablonu. Výsledek je ale jako celek poměrně rozháraný a zároveň tak nějak příliš „slušňácký.“ Když se totiž začne konečně dusivě tlačit, skladba končí. Obecně vzato se na novince nedostávám do meditačních transů a ani samotný zvuk nedokáže převládnout jako čirá entita, zkrátka je to pořád „hraní na kytaru.“ Soud o tom, zda je toto selháním či nikoliv, si v tomto případě nechám pro sebe a odkazuji k úvaze výše – pokud už totiž nepůsobí proklamovaný hypnotismus, proklamovaná melancholie a upřímnost pojetí zůstává jako jistota toho, že se Zátěží nesáhnete úplně mimo.

Samotnému hudebnímu materiálu však dle mého soudu výrazně pomáhá obálka a koncept. V tomto ohledu Zátěž působí daleko efektněji než „Dormancy,“ jakkoli byla i ona velmi slušná. Konkrétně mám na mysli tu stylizaci do lovce v zasněženém lese, jejíž význam hledám někde na hranici ironie (s ohledem na povahu materiálu) a fascinace (nostalgie)? Podprahově to každopádně výrazně posiluje charisma desky a nenápadně tak Sweeps 04 formuje představy posluchače, třebaže mu tentokrát nepředkládá tak silný materiál jako minule.

Sweeps 04: Zátěž
https://sweeps04.bandcamp.com/album/z-t