Před časem prolétla hudebním světem zpráva o protiizraelských protestech v průběhu koncertu Izraelské filharmonie s dirigentem Zubinem Mehtou na koncertní sérii Proms v Londýně. Do tuzemských médií ovšem již nedolehla informace, že tyto protesty nebyly omezeny jen na aktivisty v hledišti či před sálem. Přišly již dříve i ze strany britských hudebníků a jejich následky ještě pořád žijí v britských kulturních kruzích. Ještě před koncertem podepsala čtveřice hráčů Londýnského filharmonického orchestru (LPO) protestní dopis proti vystoupení izraelského orchestru, který vyšel v listu Independent (k textu je třeba se prorolovat do nižších částí stránky). V prohlášení stálo, že Izraelská filharmonie představuje kulturní zástěrku, která má zakrýt porušování lidských práv ze strany Izraele, a že Palestinským hudebníkům Izrael brání v cestování do zahraničí. Vedení orchestru sice prohlašovalo, že nikdy nechce omezovat práva hudebníků na svobodné vyjadřování, nicméně zároveň byli čtyři signatáři propuštěni s dovětkem, že „…v LPO se hudba s politikou nemíchá.“ V britském tisku je tento krok vedení orchestru drtivě kritizován (i těmi, kdo s narušením koncertu Izraelců nesouhlasili) a připomenuta byla dávná aféra, kdy byl jeden z manažerů LPO v roce 1952 propuštěn kvůli sympatiím s komunismem.
