V neděli proběhla každoroční hra na důležitost nahrávacího průmyslu zvaná Grammy a dnes už každý ví, jak dopadli Arcade Fire nebo Eminem. Kategorie, které se nevyhlašují během hlavního spektáklu, jako by neexistovaly, včetně těch klasických. Aniž bych chtěl jejich význam přeceňovat, stojí za zmínku, že letos se v nich objevilo pár položek od skladatelů, kteří jsou mrtví pouze krátce, či dokonce ještě nezemřeli. Pochopitelné to je pouze u kategorie Nejlepší soudobá kompozice. Tu vyhrál Michael Daugherty a jeho Deus Ex Machina pro klavír a orchestr. Daugherty si dokáže donekonečna pohrávat s popkulturními odkazy a ty míchat s romantickým orchestrálním zvukem, dokáže v tom ale být o chlup zajímavější než ty desítky dalších podobně zaměřených amerických skladatelů. Jeho asi nejslavnějším kouskem je Metropolis Symphony (1988-1993) inspirovaná komiksem o Supermanovi. Ta sdílela CD s onou vítěznou kompozicí a některá média ji chybně uvedla jako vítěznou.
Ostatní nominace v kompoziční kategorii získali samí ostřílení mistři: Hans Werner Henze (Appassionatamente Plus), Magnus Lindberg (Graffiti, recenze v HV 5/2010), Arvo Pärt (Symfonie č. 4, recenze v HV 6/2010) a Rodion Ščedrin (The Enchanted Wanderer). Daugherty (respektive dirigent Giancarlo Guerrero a orchestr Nashville Symphony) krom této shrábnul ještě Nejlepší orchestrální výkon.
Nejlepší operní nahrávkou byl zvolen záznam opery L’Amour De Loin Kaijy Saariaho pod vedením dirigenta Kenta Nagana, nejlepší komorní výkon podla Parker Quartet ve smyčcových kvartetech Györgye Ligetiho.Všechny ceny a nominace v kategorii „Classical“ jsou tam.
