- Inzerce -

Talaqpo: Jaghnobiology

Talaqpo: Jaghnobiology

Free Download (https://talaqpo.bandcamp.com)

 

Album se záhadným názvem Jaghnobiology je dílem Lucie Páchové, mladé absolventky oboru Multimediální kompozice na JAMU. Je autorkou všech skladeb na albu, které také pěvecky interpretuje. Doprovodnou skupinu Talaqpo tvoří houslista Milan Jakeš, cellista Šimon Marek a Jan Chalupa na bicí nástroje. Kromě jazzu, nebo akustického rocku jsou v tvorbě projektu Talaqpo slyšet indické tály a rágy, patrně jako důsledek studia indické hudby, které Páchová prodělala mezi lety 2010 a 2011 na Codarts Academy v Rotterdamu. Indická inspirace se zde zvláštně pojí s groovujícím akustickým kombem, které si vystačí bez jakýchkoliv technologických berliček nebo producentského zdobení. Talaqpo tak jaksi stojí mimo dobový trend, nenabízejí nic navíc než právě svou hudbu, žádných pětadvacet procent digitální krásy zdarma. To se týká i nahrávky, která zní jako by byla nahrána “postaru”, všechny nástroje společně, slyšíme zde výrazný dozvuk místnosti. Jen hlas Páchové se svým zpracováním vymyká, do zvuku kapely je ale zapuštěn citlivě, skvěle se pojí s ostatními nástroji, cože se projeví zvláště v unisono pasážích s houslemi, které patří k vrcholům alba. Páchová zpívá i komplikované pasáže uvolněně, i v expresivních momentech je slyšet v jejím hlase velkou rezervu, v prostoru mezi tóny se pohybuje sebejistě. Jazzového brebentění je naštěstí na albu pomálu.

Texty všech skladeb jsou ve “středoasijských jazycích”, sám název projektu Talaqpo znamená údajně v jaghnobštině zvuk, který vydávají bačkory při chůzi. To poněkud připomene “jazzový humor”, ale může to být zrovna tak i pravda. V jaghnobštině, kterou se mluví v izolované oblasti Tádžikistánu, si Páchová opravdu vybrala vysoce exotický jazyk, o jehož existenci většina posluchačů nebude ani tušit. Ve výsledku to tím pádem připomene fiktivní jazykový svět skupiny Čankišou. V tom vidím také největší slabinu nahrávky. Za neprostupnou hradbu neznámého jazyka se lze vždy snadno schovat, pokud si nejsme svými texty jisti. Oč lepší by ale bylo onu hradbu alespoň trochu posunout směrem k naší kulturní oblasti. Nejzajímavější je ale představit si hudbu Talaqpo s českými texty. I pokud by texty byly jen průměrné, mohlo by jít na naší scéně o vyjímečnou událost. Možná se toho dočkáme na druhém albu projektu. Vybavuji si ikonické album Bittová & Fajt z roku 1988, na které Pavel Fajt napsal jen čtyři texty ze čtrnácti a ostatní dodali spřátelení básníci a textaři. Takovýto model si dovedu představit i zde. Budoucnost nám však ukáže, jakým směrem se chce Talaqpo ubírat. Zatím svým zvukem a výrazem znamenitě pasují někam mezi scénu Unijazzu a Indies. Doufám, že někdo z tohoto vydavatelství bude tak chytrý, aby si Lucie Páchové všiml a nabídl jí smlouvu.

Občasným přirovnáním k Ivě Bittové se Lucie Páchová bude zřejmě bránit marně. Spíše než nějaké prosté epigonství, je podobnost způsobena zřejmě tím, že její hudba se napájí ze stejných, nebo přinejmenším podobných pramenů. Směs folklóru, v tomto případě výrazně východněji orientovaného, liché rytmy, groovující pasáže i poučenost experimentální scénou vytváří z Talaqpo nový projekt s kořeny v různorodých tradicích. Spojitost například právě se zmíněným albem Bittová & Fajt tak není ke škodě, ale spíš potěší.

Talaqpo podle svých slov hledají špinavý, animální, nekonvenční a neuhlazený zvuk. Můj pocit z jejich hudby rozhodně takový nebyl, adjektivum špinavý bych snad mohl vyměnit za “dřevní”. Neuhlazenost se na albu leckdy v mírné formě projeví, zejména v groovujících pasážích (Tógá), které jsou příjemným osvěžením. Trocha opravdové špinavosti by ale v hudbě skupiny byla rozhodně atraktivním kořením. Na albu Jaghnobiology tak zatím tu nejšpinavější práci zastanou skvělé bicí Jana Chalupy.

Rozhodně doporučuji k poslechu!