Tembryo: Tremblaya
Clinical Archives (https://www.clinicalarchives.spyw.com)
Tembryo jsou tři pražští muzikanti Jan Faix, Filip Černý, Jan Kyncl, kteří se už dříve setkávali nebo stále setkávají v jiných projektech: Unifiction (Faix, Černý), Bob Saint-Claire (Faix, Černý), album Skákal pes (Faix, Kyncl), mezinárodní projekt ÖNCZkekvist Orchestra (Faix, Kyncl). Na první nahrávce Tembrya, kterou vytvořili s producentem Vítem Králem ve studiu Fluidum records, hrál Jan Faix na klavír a syntezátory, Filip Černý na kytaru a pohrával si s živou elektronikou a Jan Kyncl hrál na tenor saxofon (ke stažení zde). Už tehdy to nebyly, řekněme, zábavné písničky pro děvčata a chlapce. Tedy písničky to nebyly ani trochu. Trio muzikantů, kteří se v předchozí tvorbě pohybovali převážně v hudbě – můžeme ji nazvat – konkrétní, umíchalo náročnou trochu těžší abstraktní večeři.
Nesnadno stravitelný pokrm, který uvařili nyní, se výrazně změnil díky Faixovu rozhodnutí upustit od akustického podílu piana a i od konvenční elektroniky a nahradil je nástrojem své výroby. Tím je sbírka kazeťáků, na které hraje, aniž by do nich vložil kazety (slyšet je můžete také na jeho sólovém projektu Count Portmon). Jediným akustickým nástrojem zůstal saxofon. A vzhledem ke způsobu, jak Tembryo používá elektrickou kytaru, zůstal saxofon také jediným známým zvukem, který může ucho na nahrávce sledovat. Tady se ale samozřejmě nabízí sled otázek začínajících třeba touto: Známým zvukem pro koho a vzhledem k čemu? A stejné to je i s hudebním obsahem. Možná není třeba dodávat, že ani na saxofon se na nahrávce nehraje tak, jak se ,,obvykle“ na saxofon hrává. Ono ,,obvykle“ samozřejmě nezahrnuje avantgardní směry v jazzu a hudbě vůbec. Nejsem muzikolog a nebudu odborníkům fušovat do řemesla, ale přesto dovolte: Myslím si, že hudbu vždy posloucháme v nějakém kontextu – v porovnání s hudbou, kterou jsme dříve zažili. A tahle myšlenka je pro mne zároveň největším advokátem nahrávky, kterou mám teď před sebou. Vnímání skladeb Tembrya různými posluchači se bude tříštit do mnoha pocitů, ale ty se budou v základu dělit do dvou skupin:
1. Tohle je nějaká strašná píčovina. Anebo 2. Už jsem něco takového slyšel a o tomhle si myslím, že… Přičemž – a promiňte, že se rozepisuji, začalo mne to totiž bavit – z bodu jedna se začneme dostávat do dvou základních podskupin:
1.1. Otevřel jsem nový koncept a ten mi bude východiskem při dalších podobných setkáních.
1.2. Je to strašná píčovina.
Přeji Tembryu, aby ve svých koncertních misiích potkalo nejen dvojkaře, ale hlavně hodně posluchačů skupiny 1.1.
Teď něco k obsahu. První skladba na albu mne hodně navnadila krátkými a do jisté míry rytmizovanými výbuchy vybuzené kytary. Navozují dojem, že se stanou pro následující skladbu rytmickým metrem. Nestanou. Tahle idea brzy vezme za své a my poznáváme, že Tembryo nám nehodlá nabídnout ani rytmus, ani melodii. To může vyvolat jisté rozčarování a můžeme přemýšlet, zda za něj mohou muzikanti, nebo koncept, který jsme si vytvořili sami a v němž hudbu posloucháme. Přidá se vrčení a syčení pravděpodobně Faixových kazeťáků, kytara začne podobně neartikulovaně vrčet. Vstoupí saxofon ovšem stejně neuchopitelný.
Bzučení elektroniky, naříkání elektrické kytary a sténání saxofonu nás pak s několika proměnami nálad provází celou nahrávkou. Někdy můžeme mít dojem, že se tvůrci snaží dokázat, že tyto tři naprosto rozdílné věci (úmyslně nepíšu nástroje) dokážou produkovat (přesněji možná vyluzovat) takřka stejné zvuky.
Narozdíl od předchozího alba je letošní počin Tembrya střídmý v počtu pouhých tří skladeb, což je mi sympatické. Nahrávka vznikla 1.7. 2011 v Klubu Kaštan v Praze a vzhledem k tomu, že je na ní slyšet potlesk, lze říci, že muzikanti tam měli posluchače, které tento text zařadil do skupiny označené dvojkou, případně posluchače skupiny 1.1. EP s názvem Tremblaya bylo zveřejněno na ruském netlabelu Clinical Archives, kde je i volně ke stažení.
Závěrem malé upřesnění: Tento příspěvek může vyvolat dojem, že Tembryo vytvořilo něco zcela unikátního anebo naopak nesmyslný odpad. Ani jedno není pravda. Tembryo vytvořilo dílko, které inspiruje k podobným zamyšlením.
Martin Filip
