Test Department: Disturbance

  

Návrat Test Department na industriální scénu byla před dvěma lety událost, u které člověk snad ani nevěřil, že by vyústila v něco více, než jenom pár vzpomínkových koncertů na větších festivalech. Nyní ale probíhá malé evropské turné dokonce s pražskou zastávkou 6. listopadu a také nová řadová deska, prakticky přesně po dvaceti letech od vydání posledního LP Tactics for Evolution.

Stejně jako mnoho jiných jsem očekával, že maximum produkčně možného bude dosaženo sólovými aktivitami Paula Jamrozyho pod hlavičkou C.3.3. (které žel skončilo jen u velmi dobré prvotiny) či ve dvojici Jamrozy – Cunnington jakožto Test Department Redux. Nakonec se ovšem zdá, že se stará anglická kovová mašina dala opravdu do pohybu a díky turbulentnímu vývoji našeho současného světa vtěsnala do digitálních dat i analogových drážek svou dystopii pro 21. století, tedy album Disturbance.

Přiznám se bez mučení, že sám sebe nepovažuji za odborníka na tvorbu Test Department, nicméně jejich poslední období tj, kolem roku 2000, využívám spíše na velmi příležitostné klubové hraní, než na domácí poslech, jelikož mi jejich EBM tvář, znějící někde mezi sheffieldskou elektronikou a belgickou EBM scénou, nepřijde zase až tak zábavná. O to větší ovšem bylo příjemně překvapivé zjištění, že Disturbance, až na drobné náznaky, vůbec nepřipomíná období, ve kterém Test Department skončili. Kdybych měl toto album mnoha tváří nějak charakterizovat, nazval bych jej asi moderně znějící industriální elektronikou anglického střihu, jelikož se celkový koncept v zásadě nepodobá ani současné berlínské rhythm-industriální scéně, ani třeba novým deskám Laibach, i když s nimi mají současní Test Department společný bohatý archiv stylů, inspirací, sdělení a vůbec historie, ze které je možné čerpat, což se na Disturbance děje měrou vrchovatou.

Jako kdyby se Jamrozy a spol. snažili zavděčit fanouškům všech svých tvůrčích období, najdete na Disturbance jak EBM vypalovačky, které mohly s klidem upadnout od stolu takovým Project Pitchfork či Ah Kama Sotz, přes industriální deklamace s rockovým spodkem, které názorně předvádějí, jak hudba Nine Inch Nails či Marilyn Manson čerpala svou industriální náladu od starých pardálů, až po příjemné blakeovsky apokalyptické anglické lomození ve skladbě GBH84, kterou cením z alba asi nejvýše. Všechny tyto nálady, vize, střihy a témata jsou prodchnuta notně sociálně kritickým komentářem a nemilosrdnými politickými deklamacemi, které si berou na paškál všechny aktuální problémy globálního rozměru, od příjmové nerovnosti, až po orwellovský odpor k autoritám a vládám všeho druhu, což dává zavanout starým Test Department alespoň co se týče politické angažovanosti a jistého smyslu pro anarchii, ovšem ve velmi specifickém smyslu toho slova.

Je sice slyšet, že Test Department nejsou již ten enigmatický kolektiv, žijících v opuštěné synagoze, která kdysi sloužila jako studio, divadlo, komunitní centrum i místo informačního uzlu londýnské industriální subkultury, ovšem určitá filozofická či možná etická východiska, zůstavají v jejich tvorbě latentně přítomná evidetně dodnes. Disturbance je tak možné považovat jednak za návratové album jedné z legend 80. let, ale také za relevantní příspěvek k otázce aktuálního směřování přístupnější verze industriální hudby, která přichází zase s trochu jinou perspektivou k dnešnímu posluchači, než jakou v minulosti nabídly jak staré veličiny jako Laibach či Einsturzende Neubauten, popřípadě industriálem načichlé metalové kapely typu Rammstein, Ministry či Nine Inch Nails. Disturbance zkrátka působí jako pomyslný nález dalšího spojovacího článku v evoluci druhu Homo sapiens. Je to trochu jiné, než je člověk běžně zvyklý, přesto ovšem z jistého směru podobné, dokonce by se dalo říci, že i logicky navazující na dějinný vývoj – v tomto případě vývoj přístupnější verze industriální hudby. Album samotné jako by náplní patřílo někam mezi Proven in ActionTotality, přitom s velmi současným zvukem a poctivou porcí hudební zábavy nabízí osobitou verzi industriálu, která tak nějak logicky rozvíjí a doplňuje zaběhané postupy.

Ať už máte rádi kovově rytmické lomození Unacceptable Face of Freedom, nebo dáváte přednost kolážím a pochodům z Pax Britannica, či si prostě rádi zatančíte na Totality, věřte, že všechny polohy těchto desek naleznete na Disturbance alespoň ve formě příjemné jednohubky, když ne rovnou celého tracku. Jedinými, koho album asi nepotěší, budou staromilci a příznivci ortodoxních industriálních destrukcí z počátku tvorby Test Department, ale jak víme od všech velkých jmen industriální scény, čekat až takovéto retrospektivy od Laibach, Einsturzende nebo Cabaret Voltaire zkrátka nemá cenu. Test Department ovšem stvořili moderně znějící album, jež má potenciál nejenom k velmi dobré a zábavné živé prezentaci, ale též k oslovení širšího spektra posluchačů. Je zkrátka vidět, že Disturbance nevznikla přes noc, a že na ní tahle parta anglických průmyslníků nechala dost práce. Proto doufám, že nezůstane známá jen v okruhu skalních příznivců a pamětníků; ostatně skutečnost, že album nevyšlo na vlastním labelu Test Dept. – M.O.P., ale na známé anglické alternativní značce One Little Indian (Björk, Skunk Anansie, Sigur Rós, Chumbawamba), tuto ambici podle mého soudu jenom podtrhuje.

Test Department: Disturbance
One Little Indian (http://indian.co.uk)