Tom Astley: Outside the Revolution; Everything.

  

Revoluce, všude samá revoluce

 

Tom Astley: Outside the Revolution; Everything.

A Redefinition of Left­‑Wing Identity in Contemporary

Cuban Music Making

Zero Books (http://www.zero­‑books.net)

 

„Tato kniha chce říci, že celá řada kubánských hudebníků ukazuje kubánskou revoluci – po více než 60 letech její absolutní politické moci – nikoli jako lidové nebo socialistické hnutí. Tito hudebníci se snaží nabídnout novou podobu kubánské levice a pokoušejí se nově definovat kubánskou hudbu i vlastní kubánskou identitu.“ (Tom Astley)

Každý národ procházím obdobím, v němž si sám pro sebe musí vyjasnit svoji příslušnost, původ a charakter tak, aby se mohl vyhranit vůči okolnímu světu, před který pak hodlá předstoupit jako suverénní činitel vývoje svého i vývoje v rámci světového celku. Stejný proces již dlouho dobu probíhá i na Kubě, kde však situaci komplikuje konzervativní režim, který přes svoji proklamovanou příslušnost k radikální revoluční levici působí naopak jako reakční síla nárokující si vliv na všechny oblasti lidského života.

Britský etnomuzikolog Tom Astley napsal pozoruhodnou knihu či spíše studii, ve které čtenářům nabízí rozšíření tradičního pohledu na kubánskou hudbu. Ta podléhá v očích západního světa mnoha předsudkům, ať už se jedná o představu její kulturní fixace na komunistické zřízení ostrova svobody nebo o její tradiční vnímání skrze taneční žánry jako je rumba nebo salsa. Zvýšený zájem o původní kubánskou hudbu proběhl světem v devadesátých letech díky úspěchu filmu Buena Vista Social Club, který však zobrazuje pouze část bohaté produkce této země. Současná hudba Kuby zahrnuje rock, hip­‑hop a punk, metal, disco; kromě nich i řadu umělců, jejichž zařazení je snad ještě těžší než sehnat jejich nahrávku a právě Tom Astley, který má kubánskou manželku a Kubu považuje za svůj druhý domov, se snaží definovat tento ostrov z více pohledů – kulturně, sociálně, historicky a politicky. Svou studii rozdělil do tří částí: první se zabývá uzlovými body historie Kuby a kulturními vlivy, které do jejího vývoje zasáhly. Ve druhé části se orientuje na metaforu Kuby jakožto kulturního souostroví vlivů a jejich koexistence, kooperace a konkurence. A konečně třetí část obsahuje tři studie vybraných současných umělců Kuby.

Posedlá snaha o definici složitého propletence vlivů, tradic, etnik je podle autora jednou z hlavních charakteristik kubánské politiky a on sám se při snaze o její konstrukci nakonec uchyluje k metafoře kulturního „souostroví“, v němž vlivy africké, karibské ale i severoamerické a evropské vytvořily v průběhu dvacátého století prostředí ohraničené jak geograficky, tak historicky, a které je tou hledanou kubánskou identitou. V této otevřenosti a živém pohybu má důležitou roli pojem Revoluce. Ta hraje v kubánské politice i společnosti důležitou roli, a to nikoli jako vyprázdněný symbol, ale právě jako podstatná vlastnost kubánské identity. Marxismus už není tím, co býval, citelný rozdíl mezi ekonomickou realitou kubánské společnosti a politickým kurzem komunistické strany Kuby je akceptován nejen těmi dole, ale i nejvyšší stranické kruhy berou tento absurdní stav na vědomí. Tím se vyostřuje hranice mezi oblastí, ve které hrají vedoucí roli státem řízená hudební media a samozřejmě přísná cenzura, a privátní, jež je nositelem skutečné kubánské identity.

Ve třetí části publikace autor podrobněji sleduje tři umělce, které budou někteří čtenáři znát. Prvním z nich je punková skupina Porno Para Ricardo, jež přispěla na soundtrack k filmu Havana Blues, dalším je raper Escuadrón Patriota se svým hledáním skutečného kubánského „el pueblo“ tedy lidu a třetím je pak zpěvák a kytarista Pedro Luis Ferrer, jenž je generačně starší – sám je pamětníkem kubánské revoluce – a jenž má k původnímu folkloru Kuby první poloviny dvacátého století nejblíže. Ti všichni představují pokus o nové pojetí revoluce nikoli v přísně politickém významu, ale naopak v široce politickém, a tedy i hudebním rozměru. Rozpor mezi oficiální produkcí rádií a hudbou skutečnou, připomínající svým způsobem přežívání náš underground, autor označuje za autentickou hudbu Kuby a je přesvědčen, že právě tato snaha o redefinici revoluce novou levicově smýšlející vrstvou bude v pocastrovské éře považována za jednu z hlavních dějinných hybných sil na Kubě.

 

Mikuláš Horský