Tom Rainey Trio: Camino Cielo Echo
Intakt Records (www.intaktrec.ch)
Americký hráč na bicí Tom Rainey (1957) má za sebou spolupráci s Timem Bernem, Nelsem Clinem, Markem Heliasem a mnoha dalšími jazzovými osobnostmi, jako sideman účinkoval za 25 let služby na 80 deskách, ale své první vlastní album Pool School vydal až v roce 2010. Hned šťastně, protože už pro ně si zvolil jako partnerky saxofonistku Ingrid Laubrock a kytaristku Mary Halvorson, které ho neopustily ani na Camino Cielo Echo. Tak tedy Rainey mezi dvěma ženami, které usilují o jeho přízeň (eventuálně o jejichž přízeň usiluje on)? V případě Ingrid Laubrock je tomu skutečně tak, protože se z kolegyně stala jeho manželkou; a výtečná kytaristka Mary Halvorson tento (hudební) trojúhelník znamenitě doplňuje.
Album se otevírá rozvíravě, rozechvěle, hned Expectation of Exception je skutečně plné očekávání. Variabilnost bicích s vemlouvavostí saxofonů je očividně do sebe vklíněným spojením, plným porozumění a radostnosti, což kytaristka posvěcuje, přiznává svůj souhlas a podotýká k němu své hudební příspěvky, ale v sólových pasážích dotvrzuje i svoji suverenitu. Všichni tři se podělili rovným dílem o kompoziční základy třinácti skladeb a dokreslují je každý po svém a jejich improvizační prolínačky mají bohatou vrstevnatost. Nedejme se mýlit rozvolněným a potichlým přístupem některých skladeb, nejde totiž o vzájemné oťukávání, je to spíše pohazování míčky témat, hudebníci potěžkávají mírumilovné tóny a snují z nich příběhy vyprávěné se zřetelným zaujetím. Všichni tři jsou neustále ve střehu, samospádnost jejich proměn (nejenom co do hlasitosti či rytmu, ale i způsobů hraní) násobí „hašteření“ nástrojů, přesmyčky sounáležitostí, pro něž Rainey volí vždy nejpříznačnější a vždy jiné podmalování, dýchne čas od času jemnou žertovností, hravostí, až čtveračením a za takové „výbojky“ Rainey dovede svým družkám poklepat na rameno (respektive na své perkuse). Nicméně nikdo z nich nás nenechává na pochybách, že by jim snad eruptivnost měla být nedostupná, jenom s ní nehazardují, dospějí k ní přesně v momentech, kdy se k ní logika „příběhu“ nachýlí. Celkově je tedy album spíše zamyšlené (a promyšlené), hledačské, nehlaholivé, jemně do sebe pohroužené (viz Arroyo Burrow), vykroužené i ztajemňované, občasné vymknuté tóny vyvolávají nezvyklou atmosféru, dozvláštňovanou jak úsečností, až úsekovostí, tak hloubavou vláčností s prvky (po)hroužení do lahodnosti (June). Záměrné okolkování se může jevit jako rozčilující nebo naopak zklidňující, odlehčující, evokující patřičnou odezvu. A není divu, že tu své místo vedle zmíněné „opatrnické“ povlovnosti má i pospěšnost, vzpurnost, nepřemrštěná dovádivost (jako v Leapfrog). Ano, tato trojice našla v sobě zalíbení, až zaslíbení. To zalíbení může sdílet i citlivý posluchač, který dokáže vnímat všechny vyvážené nuance alba.
