Tomás Gris: Nothing But Snack
Noplyn Netlabel (https://noplyn.wordpress.com)
Criticón Duo
Unusual Records (https://www.vrrrba.cz/unusualrecords.html)
S rozrůstáním naší domácí experimentální scény přibývá také množství mezinárodních kontaktů a spoluprácí. V průběhu letošního roku jsme tak například měli možnost i na pražských pódiích několikrát sledovat produkci madridského rodáka Tomáse Grise (nejčastěji saxofon a analogová elektronika), sólově i v různých sestavách s pražskými hudebníky, od komorních až po Pražský improvizační orchestr. Některé své nahrávky prezentuje Gris také skrze vlastní netlabel Noplyn, nejnovějším titulem je tu dubnový sólový kus Nothing But Snack.
Ten obsahuje téměř půlhodinový záznam Grisovy improvizace s elektronickým vybavením, základními stavebními prvky jsou zde dlouhé sinusové tóny v celém slyšitelném spektru, glitchové skřípance odpadní elektroniky a no-input mixážního pultu, místy se mihne lo-fi úryvek z kazetového diktafonu. To vše tvoří meditativní strukturu v duchu redukcionistické estetiky. V některých úsecích máme možnost déle sledovat hranici mezi tichem a vysokofrekvenčními tóny, jindy track testuje naši výdrž při stále se zesilujícím basu či vlezlém nekonečném dvojzvuku ve středech, zorientováním se v tomto rámci však teprve začíná možnost sledovat Grisovu obratnost při práci s načasováním oněch „malých zvuků“, které však mnohonásobně rozšiřují témbrové a dynamické spektrum celého procesu. Tato velmi delikátní svačinka je volně ke stažení přímo zde.
Ještě novějším počinem je debutové miniCD Criticón Dua, které tvoří Gris s pražským trumpetistou a elektroakustickým experimentátorem Petrem Vrbou. S jeho poslechem doporučuji přímo navázat na nahrávku předešlou. První z jeho dvou tracků, nazvaný mf, budí přinejmenším v první části dojem, že se tu hráči chopili stejné partitury, kterou Gris sólově interpretoval na Nothing But Snack. Širší instrumentář ovšem samozřejmě rozšiřuje barevnou škálu. Grisova elektronika skvěle komunikuje s Vrbovou hrou s vibrující reproduktory, místo některých sinusových tónů jsou tu nyní zvukově vrstevnatější dechy – trubka a různě snímaný saxofon. Elektronika projevující se skrze akustická výstupní zařízení je tu stejně živým prvkem jako klasické nástroje.
Criticón Duo se pak ale vydává vlastním směrem, ruchovým vrstvám dodává častěji harmoničtější charakter a dostává se i k jakýmsi „latentním melodiím“. V druhém kusu s28 svůj výraz ještě pročistí, dojde i na jakési folklórní názvuky, a rozloučí se způsobem, který jako by jim (řečeno jen s malinkou nadsázkou) poradil Manfred Eicher. Velmi příjemné.
