Umění se stává partiturou (zeitkratzer & Jorinde Voigt)

  
19

Letošní 23. ročník festivalu Klangspuren, potřetí pod vedením Matthiase Osterwolda, byl věnován astronomickému fenoménu mladých hvězd, které vykazují ve vesmíru velkou, až agresivní aktivitu a expanzi, což převedeno do hudební oblasti znamená vytvoření prostoru pro mladé autory, jakož i témata komiksu a graffiti. Ensemble Modern a díla rezidentního skladatele Enna Poppeho, vídeňský soubor Black Page Orchestra nazvaný podle stejnojmenné skladby Franka Zappy, soubor zeitkratzer hrající grafické partitury malířky Jorindy Viogt, Christian Marclay, obligátní Pilgerwanderung s šesti hudebními zastávkami v přilehlých farních kostelících a závěrečný koncert Klangforum Wien, při němž zazní mimo jiné skladba Ça tourne ça bloque českého autora Ondřeje Adámka.

Byl to právě koncert zeitkratzer, souboru působícího pod vedením Reinholda Friedla od roku 1997, který se zaměřuje na avantgardní výboje akademické i neakademické scény. Ve spolupráci s německou malířkou Jorinde Voigt připravil zeitkratzer transkripci jejích velkoformátových obrazů z výtvarného cyklu nazvaného Song Of The Earth podle skladby Gustava Mahlera Lied von der Erde. Dvě části z celkově sedmidílné série (opět v duchu sedmi Mahlerových písní) zazněly v innsbruckém Treibhausu v jedenáctičlenném obsazení souboru zeitkratzer. Výsledkem byly dvě zcela odlišné skladby hrané z grafických partitur Jorinde Voigt, opatřené časovými a interpretačními značkami jednotlivých hudebníků. Jak je pro zeitkratzer typické, šlo o hledání vhodného vyjádření barevných ploch a tvarů a jejich přetvoření ve zvuk. „Umění se stává partiturou“, tak zněl podtitul večera, při němž nechyběla ani následná diskuse hlavních protagonistů, při níž se posluchači mohli dozvědět detaily o společné přípravě a nastudování skladby. Obě partitury čítají sedm listů, z nichž každý odpovídá hudební délce tří minut. Cyklus Jorinde Voigt Song Of The Earthj dozná v nejbližší budoucnosti pokračování a nabude konečného tvaru po dokončení všech sedmi částí. Zeitkratzer bude opět přitom, nejbližší příležitostí bude koncert v Berlíně koncem října tohoto roku.

Klangspuren - zeitkratzer + Jorinde Voigt.png

Jorinde Voigt – Songs Of The Earth (grafická partitura)

 

V první části večera nazvané Radical Relaxation – Stress and Freedom dominuje v duchu názvu nervosní těkání jednotlivých nástrojových partů, občas vzbuzující dojem neřízené improvizace. Ale pravý opak je pravdou, zeitkratzer hraje naprosto přesně a přitom se sobě vlastní virtuositou a invencí. Jednotlivé barevné plochy a tvary se podobně jako na partituře prolínají v hudební interpretaci (fagot, hoboj a klavír přebírají v hudebním podání rozsáhlé vodní plochy výtvarného díla, malé zelené objekty určují hru na bicí a cella, jako kdyby člověk pomalu nořil ruku do chladného jezera), aby po dvaceti minutách plynulého toku naráz skončily. Druhá část nazvaná The Shift začíná velmi poklidně, až lyricky, aby se zhruba v jedné třetina přetavila do hutné změti všech nástrojů. Jedenáct hudebníků řídících se společným časem na digitálních stopkách při své hře využilo všemožně rafinovaných technik na jednotlivé nástroje takovým způsobem, že by při pouhém poslechu bylo velmi obtížné identifikovat nástrojové obsazení souboru. Právě tento postup je pro zeitkratzer typický – hledání a nacházení interpretace a zvukového výsledku výhradně pomocí klasických hudebních nástrojů, nezřídka z velmi nezvyklých zdrojů a od neakademických autorů (Masami Akita, Lou Reed, Whitehouse apod.)

Koncertu předcházela vernisáž výtvarných prací Jorinde Voigt v galerii Kunstraum Innsbruck, při níž bylo možné si prohlédnout díla v originální velikosti sedmi metrů na šířku. Jorinde Voigt, hudebně vzdělaná cellistka, měla k hudbě vždy velmi blízko, ať již v sérii Liebe als Passion věnované Niklasi Luhmannovi, nebo dvaatřiceti klavírním sonátám Ludwiga van Beethovena.

Obě části cyklu Jorinde Voigt byly na Klangspuren uvedeny v premiéře, koncert i výstava se konaly za podpory zavedených berlínských institucí Freude guter Musik Berlin e.V. a Nationalgalerie im Hamburger Bahnhof – Museum für Gegenwart. Koncertní provedení se stalo zážitkem pro všechny zúčastněné – autorku obrazů sloužících jako partitura, která zažila jejich přerod do zvuku, interprety prokazující nejen svoji nástrojovou dokonalost, nýbrž i schopnost tvůrčí práce s otevřeným koncem, ale v neposlední řadě publikum pozorně sledující výsledek obou synergicky působících sil.    

 

Kunstraum Innsbruck & Klangspuren Schwaz

Kunst wird Partitur

16.9.2016, Treibhaus, Turm, Innsbruck  

 

Jorinde Voigt: Song Of The Earth

Chapter 1: Radical Relaxation – Stress and Freedom

Chapter 2: The Shift  

 

zeitkratzer Isabelle Duthoit (basklarinet), Hild Sofie Tjaford (lesní roh), Eleni Kakaliagkou (lesní roh), Hilary Jeffery (pozoun), Reinhold Friedl (piano), Maurice de Martin (bicí), Burkhard Schlothauer (housle), Nora Krahl (violoncello), Ulrich Phillipp (kontrabas), Benjamin Schultz (zvuk) a Bruno Pocheron (světla)