Od osmibitového atonálního hada přes ďábelského Paganiniho po hrůzu moravských lesů. Videa na tento víkend hledají hudební zajímavosti v počítačových hrách.
Počítačové hry již dávno nejsou „zábavou pro děcka,“ ale plnohodnotným médiem, které nabízí nepřeberné možnosti kreativního vyjádření. Platí to i pro jejich hudební složku, jíž je u velkých herních studií věnována pozornost srovnatelná s hollywoodskými bijáky. Tato oblast si dokonce vysloužila svůj vlastní podobor hudební vědy, jemuž se říká ludomuzikologie a v jehož rámci se hudba v hrách seriózně akademicky studuje. Proleťme se pár příklady od herní prehistorie do dnešních dní.
Nejstarší počítačové hry se s hudbou a zvuky příliš nepáraly a ani nemohly. Procesory měly omezenou kapacitu a ne vždy bylo možné z nich dostat všechny tóny. To někdy donutilo autory k atonálním řešením jako v případě slavného hada pro počítač Atari 2600.
Již v počátcích ale do her pronikalo velké umění. Třeba ve hře Gyruss (1983), kterou doprovázel osmibitový Bach.
V 80. letech se začaly objevovat výrazné tvůrčí osobnosti tvořící hudbu k počítačovým hrám. Jednou z nich byl Japonec Manabu Saito, který však bohužel zemřel v roce 1992, v pouhých dvaadvaceti letech. Již čtyři roky před tím ale stihl vytěžit z omezených možností tehdejší techniky takovýto jazz, který zní ve hře Chatty.
Na mysteriózní notu zase naladil Tadahiro Nitta hudbu ve hře Xak II.
Hudbou se proslavila i hra Castlevania, kterou vytvořili Satoe Terashima a Kinuyo Yamashita.
A posuňme se do novějších dob a opět trochu klasiků. Catherine z roku 2011je kombinací vztahového simulátoru (hlavní postavou je chlápek snažící se ukočírovat dva paralelní vztahy) a hororových sekvencí s úprkem pomocí skládacích schodišť a jiných akčních hlavolamů. Za doprovod slouží úpravy děl klasických mistrů, v nichž lze hledat i souvislost s obsahem hry. Zde je Baba Jaga z Obrázků z výstavy Modesta Musorgského, snad jako symbol komplikované ženské síly.
https://www.youtube.com/watch?v=UHHg7jHVhMA
Retro zvuky jsou lákavé neustále a tak v roce 2017 vznikla například hra FEZ, jež je vizuálně i hudebně poctou starým hrám s lehce psychedelickým zvukem.
Ve vesmírném masakru Dead Space 2, v němž se skladatel Jason Graves inspiroval ranými díly Krzysztofa Pendereckého. Pendereckoidní clustery se hezky mísí s hluky vesmírných obludek a potvrzují tak klišé známé z filmů, že hudební avantgarda je strašidelná a nelidská.
Zvláštní kategorii her vysloveně hudebních, jako je Guitar Hero, nechávám záměrně stranou. Zmínit ale musím roztomilý detail ve hře Abbyss Odyssey, v níž jedním z vašich protivníků bude démonický houslista Paganini. Vy proti jeho smyčci ovšem půjdete hezky sečnou zbraní.
Česká herní scéna v posledních letech utěšeně vzkvétá jak na poli velkých titulů, tak na záhoncích nezávislých. Studio Amanita Design má na kontě originální tituly, k nimž hudbu vytvořil Floex nebo DVA. Do herního světa patří i violoncellista, skladatel a programátor Jan Kavan, jinak spojený například s brněnským triem Marian. Kavan před lety pracoval na hudbě k bohužel nakonec nerealizovanému dílu The Eldritch Cases: Dagon, inspirovanému povídkami génia hororové literatury H. P. Lovecrafta. Zbyl jen trailer a krátké nahlédnutí do hudebníkovy kuchyně.
Jan Kavan ale stojí za hrou, která právě do světa skutečně vyrazila, a to nejen jako skladatel, ale také (společně s Lukášem Medkem) jako autor. Someday You’ll Return míchá prvky hororu, moravského folkloru i české tábornické tradice. Udělat si obrázek můžete zde.