Nahlédnutí do hudební archeologie.
„Historie je cizí země,“ pravil kdosi kdysi, a měl pravdu. Vydávat se do vzdálené minulosti je v něčem podobné cestování do vzdálených krajů. A pokusy zrekonstruovat její podobu připomínají snahu pochopit kulturu cizích kultur z několika málo artefaktů. Čím hlouběji do minulosti, tím více jsme dokázáni na spekulace a domněnky. U takzvané hudební archeologie, tedy oboru bádajícího nad nejstaršími vrstvami lidské hudební kultury, je podkladů málo a prostoru pro domýšlení spousta. Vydejme se v několika ukázkách do hlubin věků.
Nejstarší prozatím známý hudební nástroj je kostěná flétna ze Slovinska, jejíž věk se odhaduje na 60 000 let. Zde se o ní můžete něco dozvědět a poslechnout si, jak v jejím podání zní třeba Largo z Dvořákovy Novosvětské.
Pískání na medvědí čelist z doby ledové.
Mezi prehistorické nástroje možná patřily i takzvané litofony, kameny, u nichž si naši předkové všimli zajímavého zvuku a začali do nich mlátit, či je třít.
Na takovou lyru pravděpodobně drnkali staří Sumeřané.
Trubky, které zněly na dvoře faraona Tutanchamona, byly objeveny znovu rozehrány v roce 1939.
A posuneme se k rekonstrukci starořeckých hitů
Takto se možná troubilo v Pompejích
A staří Římané měli varhany, kde tlak vytvářela voda.
Takto vypadají a znějí rekonstruované keltské nástroje