S neustávajícími vedry se množí úvahy o tom, že si pravděpodobně budeme muset zvykat na onačejší, spíše subtropické podnebí jako na něco normálního. Pro vinaře v Čechách to je zpráva dobrá, nebudou muset závidět Moravanům teplejší klima. Výrobci deodorantů a opalovacích krémů asi také zajásají. A spokojeni možná budou i hlasatelé katastrofických vizí, kteří budou moci říci: „Vidíte, my to říkali.“ A budou moci rozvíjet vize ještě katastrofičtější, v nichž se ve Střední Evropě začne roztahovat poušť. A abychom na tuto alternativu byli připraveni, pusťme si pár kousků hudby inspirované pouští, žárem a pískem.
A na začátek asi nejslavnější poušť poválečné avantgardy. Edgar Varése složil skladbu Déserts v letech 1950–1954 pro dechy, bicí a přednatočené zvuky. Poslechněme si nahrávku premiérového provedení, které dirigoval Hermann Scherchen a zvuky pouštěl Pierre Henry. Do provedení se vložilo i publikum, jemuž nikdo předem nesdělil, jakou divočinu mají čekat v sendviči mezi Mozartem a Čajkovským.
A samozřejmě nesmí chybět poušť minimalistická, neboli The Desert Music Stevea Reicha inspirovaná stejnojmennou sbírkou básníka Williama Carlose Williamse. https://centralconcepts.wordpress.com/the-text-of-desert-music/
Postminimalista John Luther Adams před několika lety napsal kompozici Become Ocean, k níž letos vytvořil protipól Become Desert. Ten měl premiéru letos v březnu a k dispozici je jen pár vteřin jako upoutávka.
A poušť inspiruje i Středoevropany. Vít Zouhar si představil Duny ve zvuku dvou marimb. Tentokrát jen audio.
Němečtí romantičtí industrialisté poušti říkají Wüste
A netřeba poušť zhudebňovat. Písečné duny samy o sobě vydávají zajímavé zvuky.
A tady písek domestikovaný, z pouště (nebo pláže?) domů dovezený a skrze sampler v popík proměněný.
V dunách se může skrývat lecjaké temné tajemství. Nebo žena. Jako ve filmu Písečná žena (Woman in the Dunes), který natočil Hiroši Tešigahara a drásavou hudbou doprovodil Tóru Takemicu.
Film inspiroval písničkáře jménem Momus:
Když jedete do pouště, může se stát, že se vám dostane písek do soukolí. A to není dobré. Ovšem může to být zajímavé. Thijs Rijkers vynalézá stroje, které samy sebe ničí. Říká jim příhodně Suicide Machines. A právě na jednom z nich ukazuje ničivou sílu písku.
