- Inzerce -

Videa na víkend – Poušť

S neustávajícími vedry se množí úvahy o tom, že si pravděpodobně budeme muset zvykat na onačejší, spíše subtropické podnebí jako na něco normálního. Pro vinaře v Čechách to je zpráva dobrá, nebudou muset závidět Moravanům teplejší klima. Výrobci deodorantů a opalovacích krémů asi také zajásají. A spokojeni možná budou i hlasatelé katastrofických vizí, kteří budou moci říci: „Vidíte, my to říkali.“ A budou moci rozvíjet vize ještě katastrofičtější, v nichž se ve Střední Evropě začne roztahovat poušť. A abychom na tuto alternativu byli připraveni, pusťme si pár kousků hudby inspirované pouští, žárem a pískem.

A na začátek asi nejslavnější poušť poválečné avantgardy. Edgar Varése složil skladbu Déserts v letech 1950–1954 pro dechy, bicí a přednatočené zvuky. Poslechněme si nahrávku premiérového provedení, které dirigoval Hermann Scherchen a zvuky pouštěl Pierre Henry. Do provedení se vložilo i publikum, jemuž nikdo předem nesdělil, jakou divočinu mají čekat v sendviči mezi Mozartem a Čajkovským.

A samozřejmě nesmí chybět poušť minimalistická, neboli The Desert Music Stevea Reicha inspirovaná stejnojmennou sbírkou básníka Williama Carlose Williamse. https://centralconcepts.wordpress.com/the-text-of-desert-music/

Postminimalista John Luther Adams před několika lety napsal kompozici Become Ocean, k níž letos vytvořil protipól Become Desert. Ten měl premiéru letos v březnu a k dispozici je jen pár vteřin jako upoutávka.

A poušť inspiruje i Středoevropany. Vít Zouhar si představil Duny ve zvuku dvou marimb. Tentokrát jen audio.

Němečtí romantičtí industrialisté poušti říkají Wüste

 

A netřeba poušť zhudebňovat. Písečné duny samy o sobě vydávají zajímavé zvuky.

A tady písek domestikovaný, z pouště (nebo pláže?) domů dovezený a skrze sampler v popík proměněný.

 

V dunách se může skrývat lecjaké temné tajemství. Nebo žena. Jako ve filmu Písečná žena (Woman in the Dunes), který natočil Hiroši Tešigahara a drásavou hudbou doprovodil Tóru Takemicu.

Film inspiroval písničkáře jménem Momus:

Když jedete do pouště, může se stát, že se vám dostane písek do soukolí. A to není dobré. Ovšem může to být zajímavé. Thijs Rijkers vynalézá stroje, které samy sebe ničí. Říká jim příhodně Suicide Machines. A právě na jednom z nich ukazuje ničivou sílu písku.


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.