Význam kolaboračních projektů a remixů pro experimentální hudbu myslím není třeba dlouze obhajovat. Každopádně vybrat mezi nimi ty skutečně zajímavé, ať už hudebně, konceptuálně, či společensky, to už chvíli času zabere. Máte na to víkend. Tato videa jsou tak spíše motivací pro další nadšenecké pátrání, třebaže se u nich pokouším o lehké zobecnění problematiky, navíc závěrečná skladba vznikla přímo na základě výzvy ze strany HIS Voice.
Tento nesmrtelný soundtrack se může zdát, že do vytyčeného schématu nepatří, ovšem tvorba Wendy Carlos má na soudobé audio experimenty bezesporu výrazný vliv, navíc takovéto pojetí vážné hudby jde ruku v ruce s pluralizací hudební produkce. Jako důkaz může sloužit řada dalších videí, kde se mnoho umělců více či méně úspěšně snaží napodobit tento styl hraní na modulátory. A pokud bych měl prvákům na gymplu vysvětlovat postmodernu, tak začnu rozhodně tímhle!
Pro demonstraci maximálně zdařilého prolnutí (neo)klasické hudby, ambientu a industriálu mě nenapadá lepší příklad než kolaborace projektů Death in June a Les Joyaux De La Princesse, respektive umělců Douglase Pearce, který dodal materiál částečně použitý na albu The Wall of Sacrifice a Erika Konofala, jenž materiál moduloval do ambientních ploch. Třebaže oba hudebníky pronásleduje pověst propojenosti s krajní pravicí (a to jak na ikonografické, tak i na osobní rovině), Östenbräun kouzlí neuvěřitelně beznadějnou a melancholickou atmosféru, která by stěží někoho přiměla bojovat za bílou Evropu či úplně za cokoli.
Klasický death metal v podání Morbid Angel je remixován Laibach, což jsou umělci, kteří mi přijdou minimálně konceptuálně dosti vzdálení. Zvukově se také jedná o dost podivnou záležitost, struktura skladeb Morbid Angel zůstává nedotčena, změna se v podstatě dotkla jen rytmické sekce. Chvílemi mi přijde, jako bych v pozadí rozeznával nějaký industriální podkres, ale to může být jen zdání. Každopádně o tomto počinu se na stránkách ani jedné z kapel nepíše, tak by jeden řekl, že se tento způsob kolaborování příliš neujal.
Na řadě je nejžhavější kolaborační novinka z Japonska. Jména jako Boris a Merzbow asi není třeba čtenáři HIS Voice představovat, ovšem ke komu se jejich kolaborace ještě nedostala, ten by měl zpozornět. Koncept je poměrně jednoduchý, ovšem v rámci tak silných jmen o to působivější –pouštějte si stopy od obou umělců najednou. Na youtube to již někdo udělal s celým albem, ovšem nelze nedoporučit mixování dle vlastní fantazie, ideálně i s kyselým papírem pod jazykem.
Nyní konečně do domácích (slovenských) vod pod vlajku škrtnuté noty – kolaborace Drén a Sedem Minút Strachu vám bude po výše uvedených náročných pasážích připadat skoro jako oddechovka, i když nikoli v negativním smyslu. Basový, úderový a vokální marast cibulových teroristů prohání Drén svou noiseovou sestavou, výsledek zní, jakoby 7MS hráli uprostřed obrovského nákladního vlaku naloženého po okraj konzervami plnými šroubů. Syrovému a surovému noise coru se tak přidává další zajímavý rozměr, ovšem ve výsledku s mírou brutality jen lehkou až střední.
Závěrečné video vzniklo v podstatě přímo pro HIS Voice pro vzdělávací a vědecké účely. Radek Kopel dodal surový materiál, ~ˇ^ˇ~ se pak ujal modulace a remixáže. Výsledek vás uvrhne do úlu plného elektronických včel, kde se vám po chvíli začne velmi líbit. Remix v podání ~ˇ^ˇ~ tak podtrhuje okřídlenou větu na závěr, že remixy jsou věčné. Nebo ještě jinak – collaborate or die!