- Inzerce -

Videa na víkend – Yoshi Wada

Vzpomínky na zvukového instalatéra a rozeznívače dlouhých tónů.

Minulý týden zemřel Yoshi Wada, skladatel, stavitel originálních nástrojů a zvukových instalací. Narodil se v roce 1943 v Japonsku a poté, co tam vystudoval sochařství a hrál na saxofon jazz, se odstěhoval do Spojených států. V New Yorku se seznámil se členy hnutí Fluxus a zapojil se do jejich aktivit. Významné pro něj bylo setkání s La Monte Youngem, s nímž ho pojila fascinace dlouhými tóny i indickou klasickou hudbou a stejně jako Young se Wada stal studentem vokalisty Pandit Pran Natha.

Atmosféru akcí Fluxu si můžete vychutnat na tomto záznamu z roku 1979. Je to tedy vlastně rekonstrukce v té době již historické kapitoly. Skladba Yoshiho Wady For the Memory of George Maciunas začíná přibližně v čase 1:02, na úplném začátku záznamu je provedeno dílo Snowstorm No. 1 od Milana Knížáka. Celý program je zde.

Yoshi Wada se v New Yorku živil jako instalatér a své pracovní zkušenosti s různými trubkami a rourami přenesl do budování vlastních nástrojů, všelijakých hybridů varhan, trumpet či didgeridoo.

U indické hudby považoval za nejdůležitější složku drone, tedy nekonečnou prodlevu na jednom tónu či souzvuku. Když stejný prvek objevil u skotských dud, rozhodl se na ně naučit a zapojit je do své tvorby. Dvě ukázky komornější, s ansámblem, v němž hraje mimo jiné jeho syn Tashi Wada.

A jedna s masivnějším zvukem, kompozice The Lament of John Cage, v níž kromě elektrických kytar a bicích hučí celý dudácký ansámbl.

Dlouhé tóny a jejich rezonance v konkrétním prostoru dokázaly prý Wadovi přivolávat účinky podobné halucinacím. Prostor prázdného plaveckého bazénu v kombinaci s lidskými hlasy využil ve skladbě Lament For The Rise And Fall Of The Elephantine Crocodile.

V odlehčenější podobě na tuto kompozici navazuje Lament for the Rise and Fall of Handy-Horn, v níž místo hlasů účinkují signální trumpetky na stlačený vzduch.

Yoshi Wada pracoval i s elektronikou, kterou používal někdy jako zdroj zvukových prodlev, jindy k ovládání kutilských zvukových instalací.

 


Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.

Zkouška sirén: Sono-fenomenologie

Martin Nitsche a filozofie skrze sluchátka