Lvovský rodák Leopold von Sacher-Masoch vydal svůj román Venuše v kožichu v roce 1858 a stvořil v něm prototyp ženy krásné a kruté, které se muži dobrovolně kladou k nohám. Pojem masochismus se ujal v sexuologii a Masochova Wanda se zároveň převtělila do spousty v kůži vázaných a bičíkem mávajících domin, ve zvulgarizované podobě plnících popkulturu. A jak se tyto fantazie ujaly v hudbě? Vynechme proslavenou stejnojmennou píseň od velvet Underground a začněme v opeře.
György Ligeti ve své opeře Le Grand Macabre postavu šéfa tajné policie GePoPo určil zpěvačce, která inscenátory svádí právě k masochovské stylizaci. Zde v koncertní úpravě jedné ze scén pod názvem Mysteries of the Macabre.
Americká básnířka Patricia Lockwood vykreslila v básni The Hypno-Domme Speaks and Speaks and Speaks obraz manipulátorky pohrávající si s muži: „Uvěř, že jsi dítě, dokud ti neřeknu něco jiného. Věř, že jsi muž, dokud ti neřeknu, že jsi špína.“ A skladatel Jason Charney text proměnil v elektroakustickou kompozici.
Román Venuše v kožichu inspiroval choreografii, k níž v roce 2008 živě zahrál Christian Fennesz
Bič v dámských rukou může posloužit i jako hudebně-taneční doplněk.
Ostré ženy v kůži jsou také součástí sexuálního průmyslu, který má většinou daleko k neškodné eleganci fantazií. A na to se rozhodli zaměřit tvůrci představení Sex Workers Opera, v němž účinkují také skutečné sexuální pracovnice.
Profesionální domina je také hrdinkou krátkého videa, k němuž nahrál ambientní soundtrack Marcel Dettmann.