Zkouška sirén – Co je nového v hudbě?

  
267

Útlý formát knih ze série „Co je nového?“ nutí ke zhuštěnosti a hrozí nebezpečím zkratkovitosti. Svět aktuálního hudebního dění podle Pavla Klusáka je výrazně západně orientovaný a novost je v něm místy dosti problematickou veličinou.

Napsat něco smysluplného o tom, co je v hudbě nového, není snadné. Mnohem lépe se píše o tom, co je v ní starého, proto také většina hudebních psavců píše právě o tom. Pokud se rozhodnete psát o tom novém, riskujete výtku, že to, co berete za nové, je ve skutečnosti stará vesta. Nebo že to sice nové je, ale nestojí to za zmínku, natož za knihu. Nakladatelství Nová beseda do tohoto rizika jde soustavně a svou řadu „Co je nového?“ obohatila po fyzice, lingvistice, logice a dalších oborech také exkurzí do novinek v hudbě a shrnutí se chopil Pavel Klusák. Tím se pro mne trochu komplikuje situace. Pavel Klusák stál u zrodu našeho časopisu a já osobně jsem se od něj naučil mnohé o hudbě i o psaní. Ale spíš než nějaká úcta bránící v kritickém pohledu je problém něco jiného. Za ta léta, co se s jeho psaním a přemýšlením o hudbě setkávám, prostě vím nebo tuším, jak o některých věcech uvažuje, a četl jsem jeho články o leckterém tématu zahrnutém do aktuálního útlého svazku.  K věcem, jež jsou tu naznačeny a nakousnuty, mi tak naskakují doplňující a rozvíjející myšlenky. Čtenář přistupující ke knize „zvenčí“, bez podobné předchozí zkušenosti si pravděpodobně odnese jiný dojem. Třeba takový, jaký bych měl já z četby svazku Co je nového ve fyzice? od Kateřiny Falk.

Co je tedy podle Pavla Klusáka v hudbě nového? A jaké jsou pro něj hranice novosti? Počátek sledovaného období si vymezuje rokem 1999 a spuštěním internetové služby Napster, která symbolicky zahájila věk sdílení hudebních souborů. Od tohoto fenoménu se odvíjí jedna část knihy. Od Napsteru se mluví o rozvoji pirátství a s ním spojené proměně hudebního průmyslu i vztahů mezi hudebníky a publikem. Internet zároveň nabídl lepší přístup k materiálům z hudební minulosti, s čímž souvisí kapitola Retrománie odkazující ke stejnojmenné knize Simona Reynoldse.  Kolem fascinace minulostí a tvůrčího nakládání s již existující hudbou se točí také kapitoly o hauntologii a plunderfonii, byť na sebe přímo nenavazují. Dalším propojeným celkem jsou kapitolky o nehudebních zvucích v hudbě, kde se pozornost dělí mezi zvuky reálného světa, hluk a ticho. Tyto kapitoly (ale také zmíněná plunderfonie) ukazují, jak je to složité s novostí v hudbě, když u řady nových experimentů můžeme najít mnohem starší předchůdce. Trochu z jiného soudku jsou pak kapitoly o jednotlivých fenoménech popu, ať už jde o vlnu písničkářů, výrazné nové autorky, hip hop, dubstep a další formy elektronické taneční hudby.

Nad každým okruhem v knize nakousnutým lze s autorovou volbou souhlasit, protože jde o věci skutečně důležité. Kniha se dotýká jak hudby coby zvuku, tak coby součásti společnosti. Trochu problém je ale ve vyváženosti jednotlivých částí. Je to samozřejmě zčásti důsledek formy, do níž se text musel vejít. Něco přes osmdesát stran textu (nepočítaje v to rejstřík a odkazy) nedává prostor k ponoru do hloubky, a tak je třeba se vyjadřovat lapidárně, vybírat konkrétní příklady zastupující obecnější jevy, držet se na uzdě. V mnoha kapitolách s tím Klusák coby mediálně trénovaný publicista a schopný stylista nemá problém. Některá místa ale zkratkovitostí trpí. Téma hudebníků z oblastí „mimo Západ“ se tak například scvrklo na výčet několika jmen, byť by tu bylo na místě alespoň nějak vysvětlit, v čem jsou vlastně perspektivy centra a okraje odlišné. Kapitola o hipsterství se mi ve své stručnosti zdá nadbytečná. V kapitolách o hlucích a tichu si Pavel Klusák naopak dopřává o něco větší svobodu k rozmáchlejším popisům i k důkladnějšímu propojování současnosti s minulostí.

Hypotetický současnou hudbou nepolíbený čtenář si bude možná muset v některých pasážích domýšlet, co autor konkrétně myslel některými zkratkami, třeba jak Laurel Halo „hledá nové pozice pro experimentální postupy v postbeatovém popu.“ Bez ohledu na to kniha nabízí jednak pěknou řadu podnětných otázek a pak samozřejmě spoustu výzev k proposlouchání se zmiňovanými jmény.  Zařazením hudby po bok v úvodu zmiňovaných témat nakladatelství Nová beseda připomíná, že hudbu bychom měli brát vážně.

Pavel Klusák: Co je nového v hudbě
Nová beseda (www.novabeseda.cz)