- Inzerce -

Zvukové krajiny Denise Dufoura

„V instrumentální ani akusmatické hudbě nekomponuji zvuky, spíše sám naslouchám,“ říká francouzský skladatel Denis Dufour, jehož sebrané dílo začíná vycházet na značce Kairos.

Asketa či poutník, jenž se vzdal světského života, aby dosáhl nejvyššího duchovního cíle – to je v hinduismu člověk nazývaný Sádhu. Požívá všeobecného respektu, je vzorem, který však nelze následovat. Fréderic Acquaviva, který napsal obsáhlý průvodní text pro vydání boxu Denise Dufoura, jej nazval právě tímto hinduistickým termínem. Výstižně tak popsal podstatu nikoli jen autora samotného, nýbrž podstatu i jeho vlastní tvorby.

Denis Dufour, skladatel, učitel, vědecký pracovník, ředitel vydavatelství a festivalu se více než čtyřicet let nesmazatelně podílel na rozvoji akusmatické hudby. Obsahem prvního boxu je 16 disků a 44 děl složených v letech 1977 až 2020. První tři disky obsahují melodramata, další dva pak radioart, disky šest až devět suity, deset a jedenáct tzv. pomníky, dvanáctý disk akusmatickou hudbu, disky třináct a čtrnáct posvátnou hudbu, patnáctý disk elektronickou hudbu a poslední, šestnáctý disk obsahuje skladby souhrnně nazvané jako hudební okamžiky. Ačkoliv se podle tematického rozdělení zdá, že se jedná o nesourodou sbírku, opak je pravdou. Skladby spojuje Denisův nevšední zájem o témata a příběh, zvuk jako takový. Těžiště jeho práce však nespočívá ve sběru zvuků a jejich studiové úpravě. Autor se naopak vydává do terénu, naslouchá přírodě i mluvenému slovu v různých jazycích, hledá a nachází souvislosti.

Svým morfologickým a expresivním přístupem ke zvuku pracuje Denis Dufour na dílech v neustálém stavu obnovy a na myšlenkách pro každý kus specifických. Vybírá si rozmanitá témata, která velmi různorodým způsobem zpracovává – ať již v akusmatickém, nebo klasicky instrumentovaném hávu. Velmi často využívá text, jehož obsah i zvuk dotváří uchopené téma. Výsledkem je dílo podobající se fresce, v níž žádný motiv nezní podobně, obsahuje rozmanité dechberoucí zvukové scény a spleť motivů, myšlenek a barev, které posluchači umožní ocenit autorovu představivost a konzistenci stylu. Svou hudbu otevírá všem zvukům, a přitom využívá svobody, nezávislosti a vytříbené přísnosti. Každá vteřina skladby je výsledkem fyzické práce autora, který záměrně nevyužívá automatické nástroje.

Na moji prosbu, aby krátce shrnul pocity z vydání první části svého souhrnného díla, mi Denis Dufour napsal toto: „Několik let jsem přemýšlel o vydání svého kompletního katalogu akusmatických děl. Díky Maison ONA, která vydává všechna moje instrumentální, vokální, elektroakustická (smíšená a v reálném čase) a akusmatická díla, se tento projekt uskutečnil u vydavatelství Kairos. Mám tedy možnost seznámit posluchačskou veřejnost s velkou částí své hudební a zvukové produkce. Poté co budou vydány dva boxy mých akusmatických děl z let 1976 až 2022, se budu plně věnovat svému instrumentálnímu, vokálnímu a smíšenému katalogu čítajícímu více než sto skladeb. Všechna má díla jsou promyšlená a realizovaná z velmi různorodých projektů, které nejsou technické povahy a nespočívají výhradně ve výpočtech, softwaru, zařízeních nebo výhradně hudebních referencích, nýbrž projektů přímo oslovujících lidskou bytost. Být tvůrcem hudby pro mě znamená, že v akusmatice stejně jako v instrumentální hudbě není mým úkolem skládat zvuky nebo noty, nýbrž starat se o samotný poslech a vnímání jako celek.“

Když jsem se spolu se svými přáteli v roce 1990 díky nově založené digitální edici francouzského vydavatelství Ina-GRM a odvaze zdejší distribuce Recommended Records, začal seznamovat s musique concrete, jejími historickými nahrávkami, ale rovněž s aktuální současnou akusmatickou a elektroakustickou hudbou, bylo mezi skladateli i jméno Denise Dufoura. Na rozdíl od dalších protagonistů této hudební scény, jimiž byli zakladatelé žánru Pierre Schaeffer a Pierre Henry, jakož i jejich následovníci a pokračovatelé, například Francois Bayle, Michel Redolfi, Bernard Parmegiani, Christian Zanési, Jean Schwarz, Jacque Lejeune, stál Denis Dufour vždy poněkud stranou. Mezi první várkou nahrávek označovaných jako „biograf pro uši“, jež se tehdy objevily v Československu, byly i jeho skladby z 80. let. Již při prvním poslechu alba a stejnojmenné rozsáhlé skladby Notre besoin de consolation est impossible à rassasier (Naši potřebu útěchy nelze uspokojit), jakož i z dalšího tehdy vydaného alba Messe á l’usage des Vieillards na labelu Accord, které jsou rovněž součástí právě vydaného boxu, byly zřejmé znatelné odlišnosti tvorby Denise Dufoura od ostatních francouzských autorů. Úspornost a striktnost při používání konkrétních zdrojů, častý výskyt mluveného slova a jeho modulací, určitý druh zvukové askeze – jaký rozdíl proti opulentním zvukům akusmatické scény. Zkraje 90. let zazněly akusmatické skladby naživo ve sklepních prostorách pražské HAMU, přičemž slovem naživo je u akusmatické hudby míněno ze záznamu, bez přítomnosti interpretů a autorů. Z díla Denise Dufoura byla uvedena elektroakustická skladba Bocalise, existující ve dvou různých verzích. Bocalise Petite suite skládající se z deseti částí představuje akusmatickou symfonii na ploše necelých dvaceti minut. Jedná se o zvukovou hru se skleněnými předměty, mistrovskou práci ve studiu počínaje prostým záznamem rozbitých střepů, jejich mícháním, vrstvením, smyčkováním, transponováním a modulováním. Výsledkem je kompaktní, a přesto velmi pestrá a rafinovaná akusmatická skladba, o jejíž čtvrté větě skladby Francois Bayle napsal: „Otevřená a komplexní skladba, skládající se ze skleněných úlomků; koloratura, bubnování, třpyt mají stabilní artikulaci gymnasty, jehož kroky popisují přesné figury.“

Charakteristickým znakem a důležitým rysem tvorby Denise Dufoura je práce s textem a jeho zvukomalebným tvarem, lidským hlasem, slovním sdělením a jeho obsahem, v některých případech se zvukovou modulací lidského hlasu, promlouvajícího k nám většinou francouzsky, ale rovněž anglicky a japonsky. Le Invasions fantômes, Blue Rocket on a Rocky Shore, Sotto voce, Hentai, Tapovan, Caravaggio, Géométrie mystique, La Malédiction des flammes, Missa pro pueris, Psaume d’Adam – abychom uvedli alespoň pár příkladů. Většinu textů, popř. Libret, Denisu Dufourovi poskytl Thomas Brando, francouzský volně tvořící grafik, pravidelně se věnující literární tvorbě, jež je však z velké části veřejnosti neznámá. V již zmiňované Notre besoin de consolation est impossible à rassasier zazní hlas Thomase Branda na text švédského spisovatele Stiga Dagermana (1923-1954), známého u nás v překladu románu Bränt barn (Popálené dítě). Denise Dufoura pojí s Thomasem Brandem spolupráce a přátelství trvající téměř čtyřicet let. Ačkoliv se Brandovy texty objevují ve vokálních či akusmatických dílech dalších skladatelů (namátkou Jean-Marc Duchenne, Vincent Laubeuf, Alexandre Vert, Bérangère Maximin), veřejně mu nebylo nikdy nic vydáno. Autor o své literární práci říká: „Sám pracuji s jazykem podobně jako při hnětení těsta. A text je pro mě hotový teprve tehdy, když ho pomalu a nahlas přečtu, poté co jsem ho vybrousil a nechal převalovat v ústech, neboť zvuk řeči ke mně promlouvá stejně intenzivně jako její smysl. Zvuk a smysl se setkávají v jediném gestu v Bachových kantátách nebo Mozartových operách. Francouzská a vlámská polyfonie toto umění přivedla k dokonalosti. Jsem šťastný, když mohu dát podnět k čistě hudební práci, jejíž podoba mi zcela uniká. Je to jako při zfilmování románu. Nejlepší filmy nikdy nejsou věrné předloze.“

Denis Dufour je autorem cca 200 instrumentálních, vokálních, smíšených a akusmatických skladeb. Ačkoliv je známý především jako autor akusmatické a elektronické hudby, jeho hudební vzdělání je klasické. Ve svých třinácti letech se začal učit na housle, ale již tehdy pojal úmysl stát se hudebním skladatelem. Později studoval na konzervatoři hudební teorii, harmonii, kontrapunkt, hudební analýzu, avšak na přání rodičů kromě toho studoval na univerzitě matematiku. V hudebních počátcích jej jako učitelé doprovázeli Ivo Malec v instrumentální hudbě a Guy Reibel v elektroakustické hudbě, zčásti i Pierre Schaeffer a Claude Ballif. Velký vliv na Denise Dufoura měly na počátku sedmdesátých let Schaefferovy teoretické práce Pojednání o hudebních objektech a hudba Pierra Henryho. Povzbuzen a inspirován zakladateli musique concrete začal v sedmdesátých letech pracovat s magnetofonovými pásy, později po absolvování studia jej vyzval Francois Bayle, aby se stal členem Groupe de Recherhes Musicales (GRM). V prvních letech se Denis Dufour zabýval zvukovým objektem, tj. původní ústřední myšlenkou elektroakustické hudby, ale brzy se pod vedením Guye Reibela začal věnovat moderním postupům v elektroakustice, tzv. sekvenčnímu hraní. V této instituci Denis Dufour nakonec setrval na pozici asistenta a později jako pedagog a výzkumník až do roku 2000. Stal se představitelem a vedoucím různých pracovních skupin a institucí, jako např. Motus, Futura, Syntax+, spolutvůrce akusmografu, nástroje pro analýzu a prezentaci elektroakustické hudby. Zároveň významně přispěl k objevení a rozvoji akusmatické hudby v Itálii a Japonsku, ať již jako pedagog, poradce a spoluautor při tvorbě akusmonia (orchestru z reproduktorů), či organizátor řady hudebních festivalů.

Díky rakouskému vydavatelství Kairos se nyní s většinou skladeb Denise Dufoura budeme moci seznámit pomocí dvou rozsáhlých a precizně biograficky zpracovaných boxů čítajících dvakrát šestnáct disků většinou s maximální možnou stopáží. První je již na světě a druhý má být vydán během roku 2022.

O své celoživotní touze věnovat se komponování hudby Denis Dufour říká: „Zjistil jsem, že elektroakustická hudba mi dává prostor a svobodu, kterou jsem potřeboval. Moje instrumentální hudba však ve Francii není přijímána, neboť mě klasifikují jako akusmatického skladatele. Vzhledem k neutuchajícím útokům Pierra Bouleze proti konkrétní hudbě od počátku padesátých let jsou francouzští skladatelé považováni za amatéry, kteří v instrumentální hudbě nemají seriózní místo.“ Za více než čtyři desítky let Dufour neslevil ze své nezávislosti a svobodomyslnosti. Mimo školy a styly vytvořil svůj vlastní zvukový svět, jímž je možné dát se unést, naslouchat sám sobě a žasnout.

Denis Dufour: Complete Acousmatic Works, Vol. 1
Kairos (https://www.kairos-music.com)