Richter Band: Smetana, Jaroslav Kořán: Zahrada, Kora et le Mechanix: Metropolis

Povedená trojice příbuzných. Perkusisté Jaroslav a Michal Kořánovi rozvíjeli na přelomu osmé a deváté dekády poetiku hry na tzv. šumavský cinkál, z nějž se později stal slavný nástroj-instalace orloj snivců, tedy soubor kovových tyčí na polystyrénových podpěrách, který zněl i  nezněl jako gamelan. Kytarista Pavel Richter v té době skoncoval se světem alternativního rocku a v Bandu, který po sobě pojmenoval, pracoval mimo jiné s tzv. fidlerofonem sestaveným z množství kovových hrnců a kastrolů, který rovněž zněl i nezněl jako… Jedním z členů Richterova tria byl i Jaroslav Kořán.

Pavel Richter od poloviny osmdesátých let, po ukončení činnosti skupiny Švehlík a působení v experimentálně folkovém triu s Oldřichem Janotou a  Lubošem Fidlerem, prožíval období tiché hudby a svými výzkumy na tomto poli v Čechách klestil cestu ambientu a zapojování prvků world music do experimentální hudby. První nahrávkou Richter Bandu byla kazeta Smetana, která se nyní po dvaceti letech od vzniku dočkala reedice na CD. Tichá hudba, v níž kromě fidlerofonu znějí kytary, dechové nástroje, marimba i  amplifikované hodinové péro, plyne v příjemné repetici a zdařile vybalancuje každý náznak pádu do kýče. „V té době u nás ambientní hudbu, etno music, new age skoro nikdo nehrál – s výjimkou Agonu (…) Agon nás dokonce jednou pozval do klubu v Trojické ulici a bylo zábavné sledovat, jak ti mladí i staří ’vážňáci‘ nejprve s prstem pod nosem sledovali naši produkci, ale pak bouřlivě aplaudovali. Po naší hudbě byla v době před revolucí a krátce po ní velká poptávka,“ vzpomíná Richter v  rozhovoru, který s ním pro booklet CD pořídil Jaroslav Riedel, dobrá sudička této reedice.

V době, kdy se odstřeďovala Smetana, natáčel člen Richter Bandu Jaroslav Kořán se svým bratrem Michalem, Markem Hanzlíkem, Markem Šebelkou a  kytaristou industriálních M.I.O.S. Benediktem na Šumavě podobně laděné domácí nahrávky. Cinkání, zvuky citer, kalimby a preparované elektrické kytary se střídají s nahrávkami venkovského dění za oknem a Jaroslavovým brumláním pod peřinkou zvukově blízkým australskému didgeridoo. Půvabné CDR z produkce Polí pět je, myslím, posluchačskou nutností pro všechny, koho zajímá Richterova Smetana. Reedice téměř ve stejnou dobu je příjemnou náhodou.

Jaroslavův bratr Michal tvoří s Filipem Homolou dvojici Kora et le Mechanix, která v roce 2006 zaujala ambientním albem Excursin věnovaným světovým kosmodromům. Eno psal hudbu pro letiště, jeho mladší následovník Kořán mířil ke hvězdám. Novinka Metropolis není dalším z  tolika módních soundtracků k němé filmové klasice, ale „doprovodem ke kolekci obrazů Iva Pelichovského“, malíře, který ve své současné tvorbě velmi křehce zpodobňuje industriální stavby. V jeho podání se totiž nejedná o tíživá monstra, ale o éterické siluety plující prostorem. Kořánova (až na klavír) výhradně „umělá“ hudba nepokrytě toužící po  kráse a lehkosti je doprovodem zcela adekvátním. Na CDR jsou čtyři skladby, titulní půlhodinová Metropolis, její tříminutový sestřih na závěr a mezi nimi dvě kratší čísla, z nichž Pulsar svou astronomickou tématikou evokuje starší tvorbu dvojice. Příjemný, introvertní, zdravě podbízivý poslech – což vlastně platí na celou recenzovanou trojici kompaktních disků.