Amnesia Scanner: Ve světě bez lidí na party v post-clubu

  

Deconstructed club (nebo také post-club) je subžánr elektronické hudby, který se postupně definoval až v posledním desetiletí, je tedy v rámci hudební publicistiky stále poměrně neprobádanou vodou. Jeho aktuální podobu shrnuje též čerstvá nahrávka finského dua Amnesia Scanner.

V žánru deconstructed club (post-club) mnozí komentátoři spatřují budoucnost elektronické hudby. Jde v zásadě o hybrid rozličných žánrů elektronické taneční hudby s ozvěnami industrialu a witchhouse. Skladby hned na první poslech svádějí k označení „rozmanité″, což by mohlo při velkém objemu inspirací, z nichž žánr vychází, působit až zkratkovitě. Jsou zde patrné mechanicky přesné taneční rytmy, oděné mnohdy až do plechového industriálního hávu, v organickém rozhovoru s ambientními atmosférickými prvky (ať už ve formě delších ploch, či jen situačních samplů). Označení samotné se objevilo na konci prvního desetiletí nového milénia v souvislosti s newyorským kolektivem producentů a DJů GHE20G0TH1, provozujících též stejnojmenný klub. Díla vznikající v rámci šuplíku post-club hodnotím jako velice nápadité mnohovrstevnaté skladby, v nichž je dovoleno ledacos: od rytmů à la motorik přes trapové hi-haty, auto-tuningové vokály až třeba po blackmetalový řev. Hlavní výraz žánru však vychází z promyšleného kompilování elementů jungle, crunku či atributů fenoménů jako ballroom nebo chopped and screwed.

Termín deconstructed club / post-club se často využívá také k popisu posunu tvůrců od klasické klubové hudby k jejím avantgardním podobám. Estetika tohoto směru osciluje klidně i na hranici brutálního kýče, uměleckého znásilnění a výjevů z plakátů na japonské animované filmy. I tak lze uchopit ústřední témata této scény: svět LGBTQ menšin, hledání identity v digitalizovaném světě či rovnou samotného lidství. Nechci daná témata nikterak ironizovat, nicméně když se zamyslím nad různorodým mixem rytmů a zvukových přístupů v leckteré skladbě profilující se jako píseň tohoto žánru, naskakuje mi právě zkratka LGBTQ jako obrovská nesourodá skupina různých menšin a menšinových orientací svolaná pod jednu střechu. Lidověji by se dalo říci: „Od každého trochu.″

 

Amnesia Scanner

je projekt Villea Haimala a Marttia Kalliala – finských producentů, kteří v rodné zemi vydali v roce 2011 album The Renesaince Man Project (pod jménem The Renesaince Man) a následně přesídlili do Berlína, kde pod patronátem labelu PAN zavedli značku Amnesia Scanner. Hudební a vizuální zážitky, jaké v té době duo představilo například v londýnském Institute of Contemporary Arts nebo v Haus der Kulturen der Welt v Berlíně, eskalovaly k vydání debutového alba Another Life a komplexnímu představení vesmíru Amnesia Scanner plného agresivně mihotajících se pixelových vjemů digitálního věku v čele s non-humanoidní ústřední postavou Oracle.

Nejnovější nahrávka Amnesia Scanner, Tearless, mi v kontrastu s produkty, jež jsem v rámci žánru slyšel, přijde precizní a dotažená. Nepřevažuje tu žádný z hlavních stylových vlivů, a i když se některé skladby doslova potácejí mezi nu-metalem, gabba či EDM, nemohu tvrdit, že by album jako celek nefungovalo nebo působilo rozháraně. Hlukové prvky, arytmické iluze i agresivní „uši-znásilňující″ frekvence hlasové syntézy v celkových kompozicích působí harmonicky a nadmíru patřičně. Těžkopádně breaky tu několikrát velmi dobře zarezonují v dialogu s lehce zavěšeným perkusivním partem v ambientní náladě.

Ač na mne album od pohledu působí vrcholně agresivně-invazivním výrazem, tak v rámci posluchačského zážitku ve mně vyvolává spíše chuť po dalších podobných produktech. Snad je to tím, že jsou zde mimo „tradičních″ charakteristik deconstructed clubu rozeznatelné též vlivy hlukové kultury a power electronics. Zajímavým předělem alba je spolupráce hard/metal-corové kapely Code Orange v emotivně baladické písni AS Flat. Tento kousek mi přijde z celé desky nejpovedenější, i když se v podstatě z nastoleného rámce experimentálního post-clubu vymyká směrem až do nezávisle rockových vod.

Vydání alba předcházely dva klipy. První, k písni AS Acá, vydali Amnesia Scanner před půl rokem. Zvláštní „stroboskopická″ koláž k písni, jež je zároveň kolaborací dua s umělkyní Latilou, představuje atmosferičtější a prostorovější místo v kolekci Tearless.

Novější z klipů, formátově laděný pro osobní chytrá zařízení nového věku (9:16) z dílny vizuálního umělce Marca Elsnera, nasbíral na YouTube za dva měsíce přes dvacet pět tisíc zhlédnutí. Dle mého ale klipy nejsou silnou stránkou Amnesia Scanner. Hudba samotná mi evokuje velmi široké imaginační spektrum a vizuální doprovod na mne působí spíš rušivě.

Amnesia Scanner: Tearless
PAN (https://p-a-n.org)