- Inzerce -

Aran Epochal & Tahle hudba: Doba bronzová

To album není dlouhé, trvá pouze něco málo přes 33 minut; přesto se naň vešel plný tucet písní. A jakých!

Mluvím o debutovém albu písničkáře, který si říká Aran Epochal. Dostalo název Doba bronzová a vyšlo na malém nezávislém labelu Silver Rocket, pro který natáčejí mnozí z těch, kteří se na albu podílejí a tvoří tak jakousi doprovodnou kapelu (Gurun Gurun, Planety, New Dog, OTK, Sweet Cobra či Enablers). Kapela je skvělá, když funguje jako kapela, vyjádřil se Epochal, je to spíš jedno kolektivní vědomí. Ví, o čem mluví. Býval totiž Adamem Nenadálem, basákem jiné kapely z podobného ranku, hlukařské Gnu; ti před 8 lety na Silver Rocket vydali zatím poslední desku Epochal. Kapela se prý nerozpadla, jen spí a nadechuje se, byť už poněkud déle, než je zdrávo. A tak zůstává v povědomí alespoň v uměleckém pseudonymu Nenadála…

Já Arana prostě žeru (omlouvám se za ten projev kanibalismu, ujišťuji vás, že jde pouze o citově zabarvený výraz). Dlouho jsem nezažil u nějakého písničkáře (mohu-li tonto už poněkud profláknuté označení použít) z našich luhů a hájů, abych dostal chuť si ho poslechnout víc než jednou. Do Doby bronzové jsem se nořil nejen jednou, dvakrát, třikrát, ale ona série poslechů vypadala spíše jako řetězová reakce – jeden poslech okamžitě vyvolal neodkladnou nutnost, ba až obsedantní nutkání si všechny písně pustit znovu. A přiznám se, že jsem se proposlouchal až k patologické závislosti na nich. (Doufám jen, že taková závislost nezačne být v tom našem Absurdistánu kriminalizována.)

Z čeho vyvěrá ono pro mne neuvěřitelně omamné fluidum písniček Arana Epochala? On neřeší světoboly, ani se nenoří do vlastního nitra, které je, ach, tak rozervané! A už vůbec se nemíní obnažovat, trýznit se, ani sebepoškozovat, a už vůbec ne takhle veřejně onanovat! Jako to dělají… ale to je vlastně jedno, písničkář-nepísničkář, folk-nefolk, tenhle týpek jen tak navozuje nálady, črtá obrazy, občas tne, zalkne se, popustí uzdu své fantazii, pohladí, zachvěje se, stane v údivu, poklekne a nabere do dlaní křišťálovou vodu nebo syrovou zem, nenabízí se, všechno si vypije a sní sám. Je všechno, jen ne folkař, jak je často nálepkován. Je všechno, jen ne rocker, jak by se dalo očekávat. Navíc se nedoprovází na obligátní kytaru, piano či dnes až módní akordeon, ale na akustickou baskytaru. Je stejně nezařaditelný jako např. Oldřich Janota v časech, kdy s ním hráli Fidler a Richter. Však ho Epochal především hlasovým projevem a také podobnou (přírodní) poetikou občas připomíná; ale oproti těm Janotovým jsou ty jeho písně vlastně miniaturami. Týká se to především pátého tracku Klamorna, která je opájena ambientem (hostující Mat Sweet) a sycena minimalismem, čísla 9 Starý mapy (s kytarou Jessicy Bailiff) a závěrečné písně První sníh s kytarou (Orel) a zvuky a´la musique concréte (Gurun Gurun). Elektronické ruchy, terénní nahrávky a jiné podivné zvuky prostupují (a leptají) i úvodní instrumentálku Jersice (také díky Gurun Gurun) a předposlední song Kde máte moře? (Jaká je vůně tvých prázdnin, more?) Škála hudebních i textových podivností je opravdu široká. Třeba doom-metalové postupy, ty ozvláštňují Rovinu (…pískej rovinu, pískej konec), A letec (z repertoáru OTK) drásá techno-industriálním rytmem a undergroundově repetitivní formou, kytara a dvoje bicí zdrsňují jinak ambientně uvozenou SOS JTB (…nejsem sám, mám všechno co mne opouští), Detail je založen na industriálním podloží, nad nímž se odvíjí recitativ (…to jsou lidi, to nejsme my!), Kovbojův nářek je nejdelším trackem (4:06) a taky se toho tady děje požehnaně – country melodie je prošpikována kytarou a´la Joy Division (Orel), nechybí hutné bubny (Vít Holub), elektronické zvuky (Tarnovski), foukací harmonika (Yoz)…Hynku, Viléme, Ribano, přijíždím sám! Příslovečnou třešničkou na dortu je pak Ralsko, a to nejen proto, že v té sugestivní písni poznávám svůj rodný kraj; zazní tady dokonce banjo (Tim Remis) a opět foukací harmonika, takže ožila i moje dávná trampská minulost…Nezabiješ – neumřeš. Mám chuť tomu uvěřit!

 

Aran Epochal & Tahle hudba: Doba bronzová

Silver Rocket (https://www.silver-rocket.org)

 

 


faust z Berlína

Bubeník Werner Zappi Diermaier dovedl novou sestavu krautrockových legend Faust k druhému albu. Přizval k tomu členy Einstürzende Neubauten i die ANGEL a díky covidovému lockdownu si osvojil nové způsoby tvorby.

Udržitelnost, improvizace i umělá inteligence

Projekt Sustain v Hybernské pokračuje.

Třicet let v zajetí hluku

Radek Kopel o zvukovém proudu jednoho gruntu a řady jmen.

Hermovo ucho – S patosem v srdci

Brno Contemporary Orchestra zahájil novou sezónu koncertem na téma „Kardio“.

Hudební Grand Prix v Monte Carlu

Intonarumori ve městě posedlém automobily – premiéra Luciana Chessy.

Zkouška sirén: Rok české hudby jinak?

Smetana a Stockhausen se potkají na brněnské Expozici nové hudby

Extrémně raritní nástroj, na který si nestačí párkrát zahrát

S Miroslavem Beinhauerem o sólovém albu pro šestinotónové harmonium.

Helmholtz-Funk

Se skladatelem Wolfgangem von Schweinitzem o čistém ladění, hudebnosti hebrejštiny i prostorovosti sterea.

Hermovo ucho – Letiště (v plurálu)

Kdo by nechtěl využít specifický veřejný prostor jako realizační médium pro své nerealizovatelné vize?!

Zkouška sirén: Amelia

Laurie Anderson v kokpitu s brněnskou filharmonií.