Jan Hocek

Manipulace je proti podstatě hudby a vůbec umění.

Meloman obhajuje hudbu Jula Fujaka...

Italský saxofonista Biagio Coppa se od roku 1996 věnuje jakékoli improvizované hudbě založené na afroamerickém idiomu. Jeho trio v prozatím posledním projektu vyrazilo na hudební výlet oblastí od východního pobřeží po středozápad Spojených států. Doputovalo tak k Ornettu a Stevu Colemanovým…

Osudy Dezidera Hoffmanna, fotografa války i hudby.

Album dokumentuje krátkou, ale intenzivní a bezelstně odzbrojující zastávku mladých punkerů v hájemství free jazzu a zvukového experimentu.

Totální zmrtvění živé muziky na pódiu i ve studiu v důsledku pandemie covidu-19 přineslo mnohým vynalézavým hudebníkům paradoxně příležitost zahrát si s těmi, s nimiž by to za normálních podmínek bylo obtížně uskutečnitelné. Slovinský kytarista Samo Šalamon si tak na dálku nejdříve zaimprovizoval s kanadským klarinetistou Françoisem Houlem a poté s dánským kytaristou Hassem Poulsenem.

Meloman pod tíhou tří úmrtí.

Meloman vzpomíná na Jiřinu Šiklovou, dámu, jež nebyla schopna splynout.

„Jádro hudby je v tichu,“ tvrdí kanadský pianista, skladatel a improvizátor Francois Bourassa. „Tvůrci mají tendenci přehlížet důležitost ticha, ale jeho rozumné užívání může působit dojímavě a poeticky. Ticho má silný dopad na posluchače.“

V dravé a nespoutané saxofonové hře Chrise Pottera ožil tvůrčí odkaz pozdního Johna Coltranea...