Nesnesitelný hluk rotaček na chytlavém albu.
To, že titul vychází v poměrně nové „polní“ ediční řadě slovenského labelu LOM, napovídá, že půjde o nahrávky z terénu. A to jaksepatří hlučného – z tiskáren, kde je u olbřímích strojů nutné nosit klapky na uši.
Slávek Kwi alias Artificial Memory Trace (od profilu z pera Miloše Vojtěchovského vás dělí jediný klik) je v Čechách známý coby spolutatínek místní industriální scény, po emigraci pak celosvětově jako skladatel elektronické/konkrétní hudby vyznačující se často až filigránskou kompozicí a citem pro titěrný detail. Přítomné album – vydané v podobě CDR a downloadu jedním z nejpilnějších slovenských hybatelů jiné elektroniky a sound artu Jonásem Gruskou – ale z tohoto kánonu vybočuje.
Kwi, profesí tiskař, je nahrál v roce 1993 v Bruselu. Zvuk tiskáren jej zajímal již doma v Československu a, jak píše ve sleeve-note alba, právě díky němu se začal zajímat o čistý hluk. Rytmy a zvuky sálů, kde jely ofsetové stroje, hlasitost se mnohdy blížila proklatým 120 decibelům a horko bylo adekvátní hluku; skvělé iniciační prostředí, že? Tiskařinou se nějaký čas živil i v Bruselu a při práci tam nahrával monotónní rytmy rotaček, podavačů, řezaček, mašiny na výrobu kontaktních filmů…
Tiskárny ostatně zajímají leckterého hudebníka, vzpomeňme na duo The User komponující ze zvuku jehličkových tiskáren – jeho Druhou symfonie prodávanou v plášti sedmipalcové diskety jsem napsal pro HV 1/2004 a po letech si zase pustil; retro to bylo už tehdy, dobře zní pořád – nebo na Slávkova krajana, rovněž v Irsku žijícího Aranose, který na albu Every Bright Body Gleams Green (1999) na housle doprovází dvacetiminutový tisk jakéhosi asi velmi dlouhého dokumentu. A pak zpívá, troubí, prohání skřipky na cikánskou notečku…
Zmínit by se dala ještě řada hudebníků, tyto příklady ale postačí. Slávek Kwi je na své novince záměrně neotesanější. Stroje prostě nahrál – a pro kvalitně sejmutý zvukový záznam má neobyčejný cit – a nahrávky seřadil. Žádná manipulace, žádné efekty, jen střihačské nůžky.
Efekt je očekávaný, ale stále ohromující – rytmy zvoucí k tanci, noiseové dunění, nefalšovaný industrial, ale třeba také podavač papíru cvrlikající jako ptáčci. I v takto syrovém materiálu se Slávek Kwi dokáže projevit jako zdatný skladatel a dílo – složené ze dvou částí, první má jednačtyřicet, druhé devět minut – které předkládá, je soudržnou kompozicí s dramatickým vývojem, hřmotnými vrcholy i překvapivými tišinami.
PS: Obrázky na obalu alba byly vytvořeny na strojích, které z alba znějí.
Artificial Memory Trace: Reprint
LOM (www.zvukolom.org)