- Inzerce -

Attilio Novellino: Strängar

Jméno zvukového experimentátora a soundartisty Attilia Novellina se v našem časopise neobjevilo po osm let, od recenze jeho desky Through Glass. Aktuální album Strängar ukazuje, že se za tu dobu značně rozšířila jeho paleta výrazových prostředků a zraje mu také elektronický instrumentář.

Autor uvádí, že pro něho byla důležitou inspirací návštěva Švédska a možnost natáčet ve stockholmském studiu EMS Elektronmusikstudion, následně pak nahrávky dokončil zpět v Itálii. Jinak se však vymezuje vůči jakýmkoli konceptuálním spojením zvukové tvorby s místy či jinými obsahy a jde mu tedy o čistě absolutní hudbu. Navíc je výsledek velmi vydařený.

Čtyři atmosferické kompozice o délkách od devíti po skoro čtrnáct minut přinášejí bohaté škály témbrů a struktur. Ač v nich nepulzují rytmy a barevně se jednotlivé části skladeb většinou plynule prolínají, nejeví se mi vhodné zařazení do jedné škatulky typu ambient, který má přeci jen často tendenci také přesahovat k nějakému konceptuálnímu uchopení třeba prostoru či dalších mimohudebních témat. Zde se zkrátka pouze doporučuje zaposlouchat se do bohatých barevných kombinací a jednoduše se kochat.

Základními instrumenty jsou tu klavír a syntezátory. Klavír klasický, preparovaný i dekonstruovaný až na samotný rám se strunami, ze syntezátorů zde přitom zaznívají i opravdové „rolls-roycy“ ve svých kategoriích, Buchla 200 modular synthesizer, Serge modular či Prophet 5. Ty doplňují místy také party perkusí nebo harmonia. Všechny klavírní zvuky potvrzují, že byly dobře nahrané v dobrém prostoru, do něhož se potom pohodlně vejdou i hutné elektronické vrstvy. Ostinátní drnkání na struny či noisově zkreslené klávesy místy navozují až postrockový nádech (občas se nechce věřit, že zde nehrají také nějaké kytary), jinde si lze vzpomenout na krautrockovou „kosmische“estetiku, ale celkové mnohovrstevnaté aranže nás pak vždy spolehlivě odvedou mimo žánrové přemýšlení. Osobně se mi z mých posluchačských zkušeností při této desce vybavily například nahrávky Kammerflimmer Kollektief či Radian.

Attillio Novellino nabízí svým novým titulem až hédonické ponoření do vlastního zvukového světa a nedoporučuji jej opomenout.

Attilio Novellino: Strängar
Forwind (https://www.forwind.net)


Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.