Barbacana: Barbacana

  

Barbacana: Barbacana

Babel Label (http://babel-label.bandcamp.com)

 

Na londýnské jazzové scéně se už delší dobu dějí zajímavé věci, a u spousty z nich najdeme jména klávesisty Kita Downese a saxofonisty Jamese Allsoppa – zmínit by se slušelo alespoň Downesovo trio Troyka či skupinu Golden Age of Steam, kde působí oba. Na nahrávku Barbacana se spojili s dvěma francouzskými hudebníky: Sylvain Darrifourcq hraje na bicí nástroje (v bookletu popsané jako „objekty, hračky“) a Adrien Dennefeld na kytaru a violoncello.

Málokdy se najde jazzové album, které by bylo po všech stránkách tak dobře vyvážené. Najdete na něm „vše nej“ ze současného jazzu: improvizaci i kompozici, energii i atmosféru. Improvizace se objevuje jak v podobě tradičně vystavěného sóla s založeného na repetitivní harmonii (například Allsoppovo a Dennefoldovo společné sólo v úvodní Animation) nebo ve společných a velmi empatických volných improvizacích, kde je větší důraz kladen na impekabilní dynamičnost projevu (opět společná improvizace kytary a saxofónu v druhé polovině téže skladby).

Free jazz se často až příliš zahloubá do čistě zvukových ploch bez ohledu na neodstranitelnou temporalitu hudby; standartní jazz zase často využívá průběhu celé produkce dynamicky-formální postupy, které jsou si velmi podobné. Tomuto kvartetu se podařilo najít balanc mezi „autonomním“ zvukem a „formální“ hudbou. Ze zvukové stránky celé album prostupuje krásný zvuk kláves Fender Rhodes, na které Downes zastupuje i roli basisty, a obvzlášť v této poloze nástroj opravdu vynikne, zvlášť ve velmi odhalené podobě ve střední části titulní skladby Barbacana. V zavěrečné skladbě Outro se úvodním sólem na basklarinet blýskne i Allsopp; kromě perfektně vystavěné klidné linie předvede i výtečnou dechovou kontrolu a práci se zvukem vzduchu.

Kompozičně se na desce představí všichni členové kromě bubeníka Darrifourcqa. Je ale překvapivé, do jaké míry definuje zvuk desky. Ve většině skladeb hraje s omezeným počtem prvků, které jsou ale zároveň často celkem netradiční. S těmito zvuky pak většinou pracuje po celou dobu skladby nebo sekce, čímž hudba získává jak ozvláštnění tak koherenci, a zároveň nevytváří tendenci zjednodušovat svou hru, protože rytmická stránka drží pospolu skoro regulérním použitím zvonku či zvuku láhve.

Největším překvapením na albu je titulní skladba Barbacana, zároveň jediná skladba která nepochází od člena kapely. Napsal ji avantgardní francouzský hráč na niněru Valentin Clastrier, který ji nahrál na albu The Hurdy-Gurdy From the Land of Cathars. Do jisté míry album – i skupina – připomíná divokou směs, jakou v eklektické Clastrierově hudbě najdeme, zároveň je tato skladba zarážející nejen svou délkou (pod dvě minuty), ale i nenuceným rozvojem; nenajdeme v ní sóla ani gradace, ale samovolné plynutí velkých ploch připomínající Mortona Feldmana ale v mnohem přímočařejším zvukovém hávu. Pozoruhodná je i úvodní skladba, kde Downes do hry vmísí skladatelské postupy, které by se hodily spíše do soudobé vážné hudby; vždy se rozpadající groove, který se neustále regeneruje. I složité techniky (včetně těch hráčských a improvizačních) jsou však vždy organicky integrované do celku.

Barbacana je album které předvádí nevídaně vyrovnaný hudební výkon, jak na konceptuální a skladatelské úrovni, tak na poli hráčském. Od Downesova citlivého použití preparovaného klavíru v kombinaci s temnými groovovými plochami (For No Raisin) až po perfektně prokomponované duo violoncella a saxofónu (Adobes) je album na nejvyšší kreativní úrovni. Jediné, co bychom mu mohli vytknout, je že začíná poněkud brzo končit, a pětiminutové Outro působí opravdu pouze jako tečka na závěr, a hudebních kvalit v sobě neskrývá tolik jako zbytek alba.

 

K volnému poslechu či ke koupi například zde: http://babel-label.bandcamp.com/album/barbacana