Ian Mikyska

Počínaje polovinou minulé dekády si Jiří Adámek pomalu vytvořil na české divadelní scéně unikátní pozici; uvádí specifickou formu zhudebněného divadla za použití repetice, variace a dalších kompozičních technik v kombinaci s mluvou a silnou tělesnou přítomností na jevišti. V posledních několika letech se také častěji dostal do hudebnějších vod.

„Kdyby mi brácha neufikl prst, hrál bych dnes na kytaru,“ přiznává cimbálista, skladatel, improvizátor a pedagog Daniel Skála.

Hudební informační středisko v rámci série profilových CD Composer Portraits připravilo disk věnovaný skladateli Vítu Zouharovi. V rozhovoru dojde na Brno, baroko i minimalismus, kolektivní kompozici a předávání současné vážné hudby dětským posluchačům.

S dvěma tvůrci a vedoucími ročníků na Katedře alternativního a loutkového divadla ve dvou osobách.

Moje ambice se vlastně splnily, a teď je třeba s tím být spokojený.

Dva koncerty, ale stihnout půjdou.

Je náročné – i když ne zcela nemožné – hudebně prozkoumat epistemologické limity v mezích vnímání.

To se to nadává, když s vámi neimprovizuje člověk, ale software.

...bez zřetelného záměru.

Jedna vzpomínka na začátek léta...