Vytváření nového živého hudebního doprovodu ke starým filmům se vyvinulo ve svébytný žánr – k archivním rozpohybovaným obrázkům se improvizuje, elektronicky hučí i klasicky komponuje. Zůstává otázkou, co je na tom vlastně pro tvůrce tak přitažlivého. Zčásti je to určitě určité inspirativní omezení, podnět dělat věci jinak, než jen dle vlastní intuice. Snad i možnost stát se samozvaným spolutvůrcem díla, které bylo již dávno uzavřené, pozměnit ho podle svého. Nárůst nového ohudebňování starých filmů trvá už nějaký ten pátek, můžeme proto hrábnout do našeho archivu a připomenout si, že jsme tomuto fenoménu věnovali tematické číslo již v roce 2009. Můžete si v něm například přečíst něco z historie od Jakuba Kudláče.
Zatímco improvizátoři se pod filmovým plátnem scházejí třeba v klubu Rybanaruby, tradici nově komponovaných soundtracků u nás drží v první řadě orchestr Berg. Ten na příští týden připravil koncentrovanou dávku pěti filmů s nově zkomponovanými doprovody. A jak je u Bergu rovněž tradicí, byla důvěra vložena v mladou generaci zastoupenou jednou skladatelkou a čtyřmi skladateli. O snímky Paula Stranda, Ralpha Steinera a Mana Raye se podělili Eliška Cílková, Jan Ryant Dřízal, Martin Klusák, v Praze narozený a ve Vídni žijící Šimon Voseček a Polák Jacek Sotomski.
Pět krátkometrážních snímků pochází z let 1920-1930. Nejstarší z nich, inspirovaný verši Walta Whitmana, pochází z dílny Paula Stranda a přiblíží poetiku newyorského Manhattanu s jeho shonem, mrakodrapy nebo zaoceánskými loděmi. Autorem dvojice abstraktních modernistických kompozic soustředěných na estetiku vodního živlu a mechanismu stroje je Ralph Steiner. Celou koláž uzavírají dva surrealistické filmy plné symbolů, snových scén a erotiky z dílny slavného fotografa Mana Raye, v nichž se jako protagonisté objevují významné osobnosti meziválečné pařížské bohémy – mezi jinými kabaretní umělkyně a autorova múza Kiki de Montparnasse či básník Robert Desnos, autor poetického textu, jenž se stal základem jednoho z filmů.
Filmy s novou hudbou o měsíc později představí formou projekce také Evropské hudební centrum Krzysztofa Pendereckého v Polsku. Tam totiž tři ze skladatelů strávili část léta na tvůrčí rezidenci, v jejímž rámci pracovali právě na hudbě k filmům.
Název koncertní události CINEGOGA č. 5 odkazuje k prostoru, v němž se bude promítat a hrát – Španělské synagoze v pražské Dušní ulici. 12. a 13. října vždy v 19:30.
