Zvuk a čas bez významových nánosů
Přitáhnout umělce formátu Klause Langa doprostřed Žižkova se nedaří zas tak často. Miroslavu Beinhauerovi a Atriu Žižkov se to povedlo a využili tuto příležitost naplno.
současná kompozice
Ensemble Terrible deset let na scéně
O studentském tělese, které je zároveň intermediální platformou.
Operní pocta „odlišné“ prominentce
V díle o tíživém osudu Rosemary Kennedyové otevírají tvůrkyně důležitá témata, které akcentují zvukově atraktivní hudební složkou.
Ostravské objevování hudby dneška i nových prostorů
Třinácté bienále, dvacet let Bandy, nejdelší koncert „pouhých“ 480 minut, urbex i minimaraton.
Pražský hlad po soudobé hudbě opět nasycen
Pozdní ohlasy na čtvrtý Prague Offspring.
Zkouška sirén – algoritmy, vlna světla, potrestaná oběť
Ostravské dny mimo jiné sáhnou do dějin počítačem generované kompozice.
Když zní hudba pod vodou…
…je to pocit, jako byste měli sluchátka nalepená po celém těle.
Pod povrchem cella a klavíru
Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.
Arvo Pärt 90
Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.
Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori
Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.