Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.
Během posledního červnového týdne se v Ostravě uskuteční již osmé bienále festivalu New Opera Days Ostrava, které pořádá Ostravské centrum nové hudby. A jako obvykle to bude příležitost k zamyšlení nad tím, co dnes slovo opera znamená, do jaké míry se v aktuální produkci sváří tradiční přístupy s hledáním nových cest.
Předchozí ročníky festivalu doplňovaly nejaktuálnější díla významnými položkami operní historie 20. století, jako byl Prometeo Luigiho Nona, Luci mie traditrici Salvatore Sciarrina, Oresteia Iannise Xenakise či Přijď království tvé Aloise Háby. Letos je program tvořen výhradně novinkami, ve většině případů dokonce světovými premiérami.
První scénou festivalu bude Divadlo Antonína Dvořáka. Brit Richard Ayres na jeho scéně ve své jednoaktovce No. 61 (David) bude reflektovat mizení paměti. Obrazy tohoto díla jsou inspirované sledováním postupující demence skladatelova otce. Company skladatelky a performerky Kristýny Švihálkové je inspirovaná prózou Samuela Becketta a lze ji charakterizovat jako „instrumentální operu“ pro dvě perkusionistky, hlas a elektroniku. Autorka k dílu píše tajuplně, ale sugestivně: „Hlasy se objevují, opakují, protiřečí si a mizí. Realita a fikce se stírají. Vzpomínky, roztříštěné vědomí, osamělost, potřeba společnosti – to vše se vznáší, neurčité, v prostoru mezi zvukem, pohybem a tichem.“
Že se opera nemusí odehrávat v klasickém divadelním prostoru, ukáží následující dva dny. Bílá smrt Miroslava Tótha, napsaná na objednávku festivalu, se odehraje na louce a tenisových kurtech OSTRA Sport Centra. Žánrově půjde o dystopickou sci-fi vizi (oblast, kterou má Tóth dlouhodobě v oblibě), v níž se potkává slavná finský sniper Simo Häyhä a neméně proslulý mistr německého teleshoppingu Horst Fuchs. Historicky pamětihodný a aktuálně chátrající hotel Palace se zařadil mezi koncertní lokality již během loňských Ostravských dnů nové hudby a letos se v něm uskuteční dvě světové premiéry. Nová nauka o harmonii, mikrotonální opera Milana Guštara pro dva hlasy a komorní soubor vychází ze stejnojmenné knihy Aloise Háby, v níž průkopník mikrotonality vysvětloval své systémy čtvrttónů, šestinotónů či dvanáctinotónů. Věcný hudebně-teoretický traktát se proměňuje v hudební drama o hledání, poznání a umělecké svobodě, v němž se střetává racionalita s intuicí a vědění s imaginací. Strohý text se tak stává expresivní poezií. Alois Hába tu bude ztělesněn dvěma hlasy symbolizujícími tělo (Miloslav Čížek) a duši (Markéta Drabina Schaffartzik). Následovat bude V očích vážky Jakuba Rataje. Ten se inspiroval básní žánru haiku: „V očích vážky / se zrcadlí / vzdálené hory,“ již napsal Issa Kobajaši, japonský básník narozený v 18. století. A právě básně haiku od různých japonských mistrů jsou materiálem, z něhož je utkáno libreto Ratajovy opery.
Páteční večer vrátí festivalové dění na divadelní scénu, konkrétně do Divadla Jiřího Myrona. Newyorský skladatel, improvizátor a kytarista Elliott Sharp je mnoho let důležitým aktérem takzvaného newyorského downtownu. Jeho opera Substance: Nekonečný Spinoza pro tenor, sbor, komorní ansámbl a elektroniku je inspirována myšlenkami filozofa Barucha Spinozy, ale také jeho profesí brusiče čoček. „Hlavním scénografickým motivem je pomyslný objektiv, skrze nějž nahlížíme do nekonečně malého (mikroskopického) i nekonečně velkého (makroskopického) světa. Naznačený princip prostupuje i zvukovým designem díla – klíčová slova a fráze jsou zveličovány, rozkládány, přetvářeny v abstraktní textury a následně navraceny zpět do konkrétní podoby, od prosté hmoty k nekonečnému vesmíru.“
Sobotní finále New Opera Days Ostrava diváky přivede zpět do Divadla Antonína Dvořáka. Zde zazní opera srbsko-kanadské skladatelky Any Sokolović Klaun(i). K tématu skladatelka, která je tentokrát i libretistkou, napsala: „Mám ráda klauny. Nacházejí se na pomyslném okraji uměleckého světa, avšak jejich prostřednictvím lze odhalit samotnou podstatu lidství. Můj vztah k cirkusu je poněkud ambivalentní, nicméně tito kočovní artisté mě odjakživa fascinovali – přijedou na určité místo, nějakou dobu tam vystupují a pak zase odjedou někam jinam. Tento modus operandi zůstává neměnný napříč kontinenty a historií.“ Výsledný tvar autorka charakterizuje jako operní barokní fresku, v níž se potkávají postavy z filmů Felliniho i Bustera Keatona, loutky i akrobacie.
Více informací o festivalu najdete zde.